„Na druhou stranu, dokud Nova neodvysílala to, že mladí lidé podlézají železniční troleje jako adrenalinový sport, nebylo tolik takových úrazů.“
Nebylo, nebo se o nich zase jenom nemluvilo? Směl snad někdo veřejně kritizovat tehdejší ostrahu nádraží nebo zabezpečení vlaků? Abych řekl pravdu, zrovna tyto případy mě příliš nešokují. Řeknu to teď velmi ošklivě. Je to jakýsi jednoduchý evoluční mechanismus, přírodní výběr. Jedinci trpící lidskou blbostí nepřežjí, zatímco zbytek populace ano... Za několik desítek let pak možná nepoleze na vagony nikdo.
„Mnoho lidí zde se rozhoduje především srdcem, tím, že open source bývá hodně lidem sympatičtější.“
Řekl bych, že toto platí jen pro menšinu lidí. U většiny jde spíše o otázku UNIX versus Windows než o otázku open-source versus něco jiného. Já jsem měl například v oblibě Irix (closed-source), když ještě (produkčně) existoval. Solaris jsem považoval za nejpokročilejší systém na světě i v době, kdy ještě nebyl open-source. Když si vzpomenu na stroj s Irixem, na kterém se střídali 24 hodin denně uživatelé, aby stihli dokončit své 3D modely, a zároveň tam běžel webový a mailový server, musím říct, že Irix byl prostě dobrý. Uptime byl cca rok a půl, potom shořel zdroj... To bylo prosím pěkně v roce 1994. Co tehdy uměly Windows? Stěží pár dní uptime a grafické prostředí hluboko pod úrovní IRIXu. Prostě béčkový systém určený pro levné béčkové stroje. Dnes už Windows nejsou určeny pro béčkové stroje, protože platforma Intel se jaksi vyšvihla, asi díky Windows... Ale že by už nebyly béčkový systém, tím si nejsem tak zcela jistý.
Není to tedy ani tak sympatie či antipatie, jako spíš celková vyspělost systému, která se odráží ve spoustě praktických „detailů“:
1) V UNIXu mám okamžitě k dispozici SSH (včetně přesměrování X) a celou plejádu nástrojů pro vzdálenou správu.
2) V UNIXu spravuji a aktualizuji veškerý software v celém systému naráz jedním příkazem. Nemusím hledat každý jednotlivý program zvlášť.
3) V UNIXu mám k dispozici pořádný terminál a pořádný shell. (Ach ano, Visty už to také mají...)
4) UNIX je od roku 1972 samozřejmě multi-user. Ještě Windows XP měly multi-user režim záměrně zablokovaný. Bez multi-user nemůže existovat korektní vzdálená správa.
5) Linux umí bootovat z víc než šesti různých souborových systémů. Windows zpravidla z jednoho... Žádný z linuxových souborových systémů netrpí fragmentací tolik jako NTFS. (A to jsem ještě nezmínil legendární ZFS na Solarisu.)
6) Srovnám-li podporu pro sítě, Linux (resp. BSD) jednoznačně vede. Nepřeberné množství možností pro routing, shaping, policing, nejrůznější filtry, virtuální zařízení a další vymoženosti prostě nemají u Windows obdoby.
7) UNIX má ihned k dispozici distribuované souborové systémy. U Windows by si musel člověk hodně připlatit, aby měl aspoň jeden.
8) Správa paměti. Platforma Intel 32-bit podporuje 64 GB fyzické paměti (a 4 GB na proces), nikoliv pouze 3,2 GB nebo kolik... Argument, že 64 bitů to jistí, je sice správný, ale právě tyto detaily svědčí o kvalitě návrhu.
9) V UNIXu nikde nenajdu obrovský binární registr, který mi místo (zamýšleného) pořádku přinese nanejvýš několik děsivých hodin s regeditem v nouzovém režimu.
10) Základní zásada při vývoji UNIXu je ničím neomezený uptime. Nevím, na jakých zásadách stojí Windows, ale uptime to není... (Pohádkám o snadnosti použití taktéž nevěřím.)
11) Lze se jen dohadovat, do jaké míry Windows využívají nových vlastností toho či onoho procesoru pro urychlení běhu kernelu. U Linuxu či Solarisu se nikdo doadovat nemusí. Stačí správné nastavení kompilace.
Takhle bych mohl pokračovat dlouho. Samozřejmě je to neobjektivní. Pro někoho třeba všechny zmíněné vlastnosti postrádají smysl, pokud na tom systému nemůže okamžitě spustit nějakou hustou nejnovější hru. DTPák zas řekne, že tam nejde Adobe. (Otázka je, kolik feature requestů a podobných hrdinských činů v této záležitosti podnikl, když už si stěžuje...)
Takže nějaký obecný recept na „nejlepší“ systém neexistuje. Své sympatie prostě zaměřuji tím směrem, kde vidím méně nešvarů. To je celé.
Reakce pod tímto příspěvkem se již nevětví