Magnetická datová páska slaví šedesát let existence, a přestože by si leckdo pomyslel, že patří minulosti, dodnes je to standard dlouhodobé archivace obrovských dat.
Přestože dnes už na drtivé většině nových počítačů nenajdete disketovou jednotku, obrázek diskety stále přežívá jako nepsaný symbol pro úložiště. Je to přitom paradox, na starou dobrou disketu s kapacitou 1,44 MB byste dnes totiž uložili leda tak jednu, možná dvě fotografie z digitálního kompaktu.
Magnetické pásky používá i Google
Plastové placce s magnetickým kotoučem uvnitř však předcházela ještě jedna zdánlivě zapomenutá technologie – stará dobrá magnetická páska. Pamatují si na ni jistě mnozí majitelé osmibitových počítačů a i u nás doma se na začátku 90. let hry načítaly ze starého „magneťáku“ a obdivně jsme v prvních českých počítačových časopisech četli informace o disketové jednotce, která nahraje do paměti program prakticky hned – už žádné zdlouhavé hledání stopáže, kde asi začíná programový kód.
Commodore 64 s kazetovou jednotkou. Zatímco jedni si přehrávali ve Walkmanu Karla Gotta, druzí přetáčeli kazetu tak dlouho, dokud se netrefili na začátek programu, který na ni byl uložený.
Magnetická páska jako úložiště pro počítačová data rozhodně nezahynula, spíše naopak. Dodnes zůstává nepřekonatelnou technologií pro dlouhodobou profesionální archivaci.
Současné cloudcomputingové datové farmy plné pevných disků sice mohou navodit falešný dojem, že veškerá data se dnes ukládají pouze na kovové plotny, zdání ale klame. Magnetické pásky používají všichni velcí datoví hráči jako takovou pomyslnou poslední záchranu. Když tedy v minulosti Google pocítil několik kritických výpadků, při kterých přišel o primární data na svých pevných discích, obnovil je právě z páskové zálohy. Podle IBM dnes v USA používá páskovou zálohu přímo i nepřímo dokonce až 82 % velkých firem.
Pásková úložiště se dnes samozřejmě používají k jiným účelům než před čtyřiceti lety. Samotné čtení je sice velmi rychlé, ale na rozdíl od pevného disku, flash paměti a SSD jednotky zase nemůžete přistoupit jen tak k libovolnému souboru. Páska se musí na danou pozici nejprve přetočit. Právě proto se dnes pásky používají výhradně k archivaci, protože tato data se neobnovují zase tak často.
Šedesát let pásek
IBM letos slaví 60. výročí své technologie magnetických pásků. Firma je začala postupně zavádět do výroby v roce 1952 a nastavila tak určitý standard, přestože s technologií koketoval už rok před tím také legendární počítač ENIAC.
První komerčně úspěšná pásková jednotka IBM 726 a páskové médium z roku 1984
První komerčně úspěšné úložiště s magnetickými pásky se jmenovalo IBM 726, nabízelo pohádkovou kapacitu 2,3 MB a vážilo neskutečných 424 kilogramů. V podstatě to byla taková velká a těžká lednice.
V následujících deseti letech se stala páska základní technologií pro ukládání na většině počítačů v Americe. V polovině 50. let vyvinulo IBM první pevný disk IBM 350 RAMAC, jeho následovníci ale začali vytlačovat pásky jako primární operační úložiště až v průběhu 70. let, kdy se už páska začala pomalu používat jako sekundární a archivační úložiště.
Historie páskových úložišť podle IBM
Situace v Evropě a hlavně za „železnou oponou“ byla pochopitelně diametrálně odlišná. Svět technologií ještě nebyl tak standardizovaný jako dnes a existovalo zde obrovské množství proprietárních řešení.
Páska hrála zcela nezastupitelnou roli až do relativně nedávných let, nabízela totiž nesrovnatelně vyšší kapacitu než jakýkoliv pevný disk. To se začalo lámat vlastně až dnes, kdy na trhu objevíte i 3TB pevné disky.
Nitro moderní páskové jednotky od Oraclu. V podstatě je to takové protáhlé „VHS video“, které pojme pásky s kapacitou až 5 TB.
Obří páskové knihovny, které by pojmuly cokoliv
Jak vypadá realita po šedesáti letech? Tak třeba takové páskové úložiště od Oraclu jen o něco větší než šuplík pro pevný disk nabízí kapacitu 5 TB a váží už jen několik kilogramů. Při srovnání s pevnými disky jsou dnes sice pásková úložiště mnohem dražší, nabízí ale výměnné pásky (plotny jen tak nevyměníte), reálné přenosové rychlosti v řádu až stovek megabajtů za sekundu, vysokou trvanlivost a takový IBM, Oracle nebo třeba HP dodávají i obří páskové robotické knihovny.
Malá robotická pásková knihovna – ty největší jsou stokrát větší
Ty už tak trochu připomínají počítače z leckterého filmu, kdy robotická ruka v knihovně zamíří na určenou pozici a vloží do čtečky adekvátní pásku. Podobné systémy mohou dosahovat obrovských kapacit až jednoho exabajtu, stejně obrovská je ale i cena. Nejdražší kousky vás přijdou i na milion dolarů.
Rozsáhlá pásková knihovna – funguje podobně jako na videu výše, jen je mnohonásobně větší a nabízí kapacitu stovek petabajtů
Podle současých odhadů je na páskách po celém světě uloženo na 400 exabajtů dat. To odpovídá 400 000 000 000 GB a takové obří úložiště by už bez problému pojmulo celý internet.
Zdá se, že páska jen tak nezahyne.
