Linux umí 3D efekty, které může Vista závidět

Linux na 3D vlně

Uživatelské rozhraní a „vzhled“ operačních systémů prošel za několik desítek let svého vývoje různými fázemi. Na počátku bylo zadávání příkazů v terminálu, následovala jednoduchá grafika – okna tvořená pomocí znaků. V jeden okamžik mohl pracovat pouze jeden program, který zabral plochu obrazovky. V DOSu měla obrazovka standardní rozměry 80 znaků na šířku a 25 na výšku. Následným krokem bylo rozšíření grafických režimů a opuštění textového režimu. Grafické rozhraní už nebylo tvořeno znaky, ale body (pixely). A to už byl efektivní způsob, jak zobrazovat atraktivní obrázky a také přitažlivé rozhraní operačního systému.

Ruku v ruce se rozvíjely také další schopnosti operačních systémů, např. spouštění více programů v jeden okamžik (multitasking). Bylo tedy nutné řešit způsob přepínání mezi běžícími programy, a to tak, aby to bylo srozumitelné všem uživatelům. Lišta s ikonami a „záložkami“ spuštěných programů a jejich oken se zdála být vyhovujícím řešením. Stala se v různých tvarech a formách základním rozhraním při ovládání počítače. Ale vývoj pokračoval dál.

Video – kouzelné 3D efekty moderního uživatelského prostředí Linuxu:

Nač se omezovat na ploché zobrazení, když můžeme vyvolat dojem prostoru? Vnímání prostoru je člověku vlastní a působí realisticky, i když se jedná jen o klam (obrazovka je stále plochá). Objevily se tedy způsoby, jak zobrazit běžící programy „v prostoru“. Ovládání počítače by se tak mělo zjednodušit, protože člověk se v prostoru pohybuje přirozeně – nemusí si „nic domýšlet“. Moderním zaklínadlem se stal desktop (pozn. red.: standardní označení pro pracovní plochu), který má přídomek „3D“. Každý operační systém dnes takové rozhraní má. Linux není výjimkou.

Rotující kostka

V únoru roku 2006 vydal Novell videa ukazující technologii XGL. Rotující kostka stala symbolem toho, že i linuxové distribuce mohou nabízet přitažlivé efekty. Konkurenční Apple MacOs X už podobnou technologii nabízel řadu let a vydání nové verze Windows Vista bylo na spadnutí. Linux nemohl zůstat pozadu.

Video – kostka v praxi:

Než se přesuneme do současnosti, stručně si představíme minulost:

• rok 1994: první prototyp kolaborativního 3D prostředí OpenCroquet napsaného ve Smalltalku
• rok 2000: Mac OS X a jeho Quartz Compositor – čili první komerční a široce používaný desktop obohacený o grafické efekty
• rok 2000: X server XFree86 4.0.1 obsahuje XRender, který umožňuje X serveru překrýt dva objekty a určit jim průhlednost
• rok 2003: v Mac OS X v10.3 je představena technologie Exposé, která umožňuje přeuspořádat okna na ploše tak, aby k nim byl okamžitý přístup
• rok 2003: Microsoft představil DWM, který bude začleněn do nové verze Windows Vista
• rok 2003: Sun představil svůj 3D desktop – Projekt Looking Glass (Java); jedná se o technologické demo zaměřené především na dostupné efekty a propagaci možností platformy Java
• rok 2004: Xorg 6.8 obsahuje podporu pro průhlednost oken a další efekty, které využívají první kompozitní správci pro X11 – xcompmgr (následovaný kcompmgr, v současnosti integrovaný do kwinu).

Tím nejdůležitějším datem, z hlediska popularity a zájmu, je únor 2006, kdy se rotující kostka stala symbolem grafických schopností desktopu postaveného na Linuxu.

• únor 2006: Novell zveřejnil technologii Xgl, která nastartovala zájem o akcelerovaný desktop na Linuxu. Společně s Xgl byl představen kompozitní správce oken Compiz.
• květen 2006: Xorg 7.1 obsahuje technologii AIGLX primárně vyvinutou komunitou kolem distribuce Fedora. Její vývoj byl urychlen zveřejněním technologie Xgl Novellem.
• září 2006: Z vývojové větve compiz-QuinnStorm je vytvořen projekt Beryl.
• leden 2007: Představen kwin composite, správce oken pro připravované KDE4.
• leden 2007: Správce oken Xfwm (XFCE) získal (některé) schopnosti kompozitního správce.
• duben 2007: Mandriva 2007 Spring obsahuje nového „2.5D“ správce Metisse.
• srpen 2007: Dochází ke sjednocení projektů Compiz a Beryl pod názvem Compiz Fusion.
• leden 2008: Vydáno prostředí KDE4 se správcem kwin, který podporuje kompozitní efekty.

Akcelerovaný, 3D nebo kompozitní

Akcelerovaný desktop, 3D desktop – to jsou hlavní pojmy, kterými se obecně označují rotující kostky a gumová okénka. Terminologie je o něco složitější a je nutné rozlišovat:

• Akcelerovaný desktop – operace jsou akcelerovány pomocí grafické karty. Tuto schopnost měly tuším už Windows 95, které dokázaly ulehčit procesoru a využít grafické karty.
• 3D desktop – je zcela nový přístup k desktopu a práci s ním. Okna jsou plně 3D objekty. Takto jsou koncipovány Looking Glass a OpenCroquet.
• Kompozitní desktop – přidána mezivrstva aplikující různé efekty na okna, které jsou (v ideálním případě) prováděny pomocí grafické karty.

Kompozitní desktop musí být akcelerovaný, má-li být zároveň použitelný!