Kouzla a divy v systému BIOS I.

Podstata a původ

BIOS (dále jen Bios) je zkratkou pro anglický slovní termín Basic Input/Output System, což by se dalo volně přeložit jako „základní vstupně-výstupní jednotka“. Ve skutečnosti však čip Biosu zahrnuje mnoho různých programů a instrukcí, které jsou více či méně důležité pro správný běh počítače.

V současnosti nalezneme pouze tři hlavní výrobce těchto čipů – firmy Phoenix, American Megatrends a produkty bývalé firmy Award. Bývalé proto, že v září roku 1998 došlo k jejímu pohlcení konkurenční společností Phoenix.

Vrstvy Biosu

Tento systém obsahuje 3 vrstvy, které se navzájem doplňují. První vrstvou je čip paměti ROM (Read Only Memory), ve kterém je uložen vlastní program Biosu spolu se všemi jeho součástmi.

Čip paměti ROM, jak jej můžete nalézt na starších základních deskách

ROM obvod, jak jej známe dnes

Další vrstvou je paměťový čip CMOS, do kterého si program Setup (to je ten klíčový program, ve kterém můžete provádět jednotlivé úpravy systému) ukládá svá data. Poslední vrstvu tvoří firmwary všech přídavných karet, díky kterým může operační systém rozpoznat dané zařízení a zavést patřičné ovladače, potřebné k jejich správné inicializaci.

Mimo jiné je také díky této vrstvě možné zjistit, jakými komponentami je počítač osazen a to i bez rozdělávání krytu počítače. Pro tyto případy existují více či méně propracované nástroje, které mnohdy dovolují zjistit i různé další informace o instalovaných kartách. Díky nim jsme tedy schopni dopátrat se technických vlastností komponent a dalších důležitých poznatků o instalovaném hardwaru.

Mezi nejlepší nástroje tohoto typu se řadí především sharewarový SiSoft Sandra či výborný Everest, jehož odlehčená verze je k dispozici v češtině a především zdarma.

Úloha a účel

Po zapnutí počítače si můžete v horní části obrazovky na malou chvilku povšimnout údajů o instalované grafické kartě. Po chvíli tyto informace zmizí a objeví se výpis mnohem důležitější. Z něho můžeme vyčíst informace o výrobci a verzi vašeho Biosu - Bios Release Number či identifikační kód systému Bios Reference Number, který obsahuje údaje o výrobci základní desky a použitém čipsetu.

Oba výše zmíněné údaje naleznete na úvodní obrazovce zobrazené po startu systému

V této době je také spuštěn základní test počítače, tzv. POST (Power On Self Test), který zjistí, zda jsou připojeny všechny základní periferie nutné k běhu počítače a zda správně pracují. Zároveň je vytvořen soupis všech zařízení, ze kterého si Bios vytvoří tzv. API (aplikační programové rozhraní, Application Program Interface) a ESCD data (Extended System Configuration Data), ze kterých si toto rozhraní vytvořil si uloží do paměti CMOS, což je důležité především pro urychlení příštího startu systému.

Pro doplnění je také nutné vysvětlit podstatu API. Tuto část Biosu si můžete představit jako rozhraní mezi operačním systémem a hardwarovými součástmi, které je velice důležité především pro programátory. Díky němu totiž nemusí tvůrce vyvíjený program „učit“, jak má např. tisknout, ale pouze zašle příkaz aplikačnímu rozhraní, které se o vše potřebné již postará samo.

Pokud POST test zjistí jakékoliv chyby, podá vám o nich zprávu chybovým hlášením vyobrazeným na obrazovce monitoru či určitým počtem pípnutí (tzv. beep kódy). Pokud vaše základní deska vlastní indikační LED diody či speciální displej, lze vyčíst chybu systému také odsud. Přesnější popis zjištěné chyby si poté můžete vyhledat v manuálu k vaší základní desce či v případech, kdy nemáte tuto příručku k dispozici, je možné nalézt příčinu problému na internetu – takovýmto webem jsou například stránky společnosti Computer Hope.com.

Následně může dojít k vypsání základních informací o systému a instalovaných komponentách. Poté, jestliže proběhly všechny provedené úkony v pořádku, systém vyhledá zavaděč operačního systému, který zavede operační systém a s ním i ovladače všech zařízení, které jsou potřebné pro správnou komunikace s API.

První pomoc v nesnázích

Nesprávným nastavením některých položek v menu Setupu můžete počítač nejen zrychlit či zvýšit jeho stabilitu ale také znemožnit jeho správné spuštění. V takovýchto případech je především nejdůležitější neztrácet hlavu. K uvedení vašeho stroje do chodu poté využijte skutečnosti, že si program veškerá nastavení, jak jsem již výše nastínil, ukládá do paměti CMOS. K odstranění těchto nastavení je tedy nutné tuto paměť vymazat.

Daný krok můžeme provést hned několika způsoby. Jednak je možné na základní desce vyhledat jumper (většinou označený jako Reset CMOS, JP1 či obdobně – přesný popis naleznete v manuálu k Vaší základní desce) a přepnout jej z polohy 1-2 do resetovacího stavu (piny 2-3) a po chvíli čekání jej vrátit zpět do původní polohy a zapnout PC. V tomto případě si však musíte dát pozor a nezapomenout vrátit přepínač do původní pozice. V opačném případě totiž riskujete zničení vaší základní desky.

Většina motherboardů totiž po tomto úkonu nejen odpojí baterii od napájení, ale také jej zkratují na zem. Pokud byste nyní takovouto desku zapnuli, proudové přetížení ji s největší pravděpodobností zničí. Druhá možnost je jednodušší a spočívá v jednoduchém vyjmutí 3V baterie typu CR2032 z patice. Resetovací doba však v tomto případě musí být o trošičku delší – většinou řádově v minutách.

Propojku Reset CMOS většinou naleznete poblíž baterie zálohující paměť CMOS

Poznánka: Před jakýmkoliv zásahem do nitra počítače jej nikdy nezapomeňte odpojit z elektrické sítě.

Upozornění: Kromě urychlení a vyladění systému, můžete špatným nastavením počítač výkonově zpomalit či dokonce, v extrémních případech, i zničit některé součásti. Nebojte se proto při jakýchkoli změnách nastavení zapisovat staré hodnoty na papír – v případě výskytu problémů bude jednodušší je vrátit zpět. Všechna nastavení činíte na vlastní riziko a tudíž se v případě problémů nemůžete odvolávat na tento článek.