Ony ale na druhou stranu jsou ty instrukce většinou výrazně složitější, než aby na ně stačilo poslat signál z jedné části procesoru do jiné. To, že Intel zpracovává některé instrukce delší dobu, může být právě důsledek toho, že se to za kratší dobu prostě stihnout nedá.
Že pomalý přístup do paměti je menší problém, než rychlost zpracování, taky není pravda. Ano, v nějakém benchmarku, který se vejde do L1 cache to vypadá pravdivě, ale v reálných aplikacích je paměť neskutečná brzda. Jeden jediný přístup, který nezachytí cache znamená stovky taktů čekání.
Krásně je to vidět na notebookových procesorech. Intel dělá dvoujádra s HT a nazývá je Pentium, i3, i5 i i7. A největší rozdíl mezi nimi je právě ve velikosti vyrovnávacích pamětí.
