Moje představa o svižnosti je ta, že když někam kliknu, tak neregistruji žádnou prodlevu; resp. u věcí, které mají prodlevu vždy, neregistruji ve virtuálu delší prodlevu než ve fyzickém OS.
BTW, že můj NTB vlastně HW podporu virtualizace nemá jsem si uvědomil, až když jsem se o tom v minulém příspěvku rozepsal - vzpomínám si, že když jsem s virtualizací začínal, tak jsem docela váhal, jestli má smysl to bez HW podpory vůbec zkoušet a zkoumal jsem, jestli a za kolik bych mohl vyměnit procesor... A nakonec to běhá natolik svižně, že už jsem úplně zapomněl, že jsem ten procesor tehdy nevyměnil :)
HW urychlení se nevymýšlelo proto, aby virtualizace byla svižná, ale proto, že virtualizace je z principu plýtvání výkonem (emulovat neexistující HW vrstvu je výpočetně náročné) - a specializovaný HW může toto plýtvání značně redukovat = snižuje spotřebu a zvyšuje maximální dosažitelný výkon. Což má význam spíš u serverů - běžnému uživateli může být jedno, jestli má CPU vytížené na 20% ve fyzické instalaci nebo na 27% ve virtuálu...
Diskusi vedu proto, že nemám rád výroky typu "pro me je dulezita virtualiazce, proto < Core i7 nemohu brat jako procesor" - pro mě je virtualizace taky důležitá, ale i7 na to fakt nepotřebuju. Od začátku je mi jasné, že zřejmě každý používáme počítač dost jinak, a odtud plynou rozdílné nároky na HW; a tak mi přišlo užitečné ukázat, v čem je rozdíl - tu i7 opravdu nepotřebuje každý, a podobná diskuse by mohla být ostatním vodítkem při rozhodování, jaký HW vlastně pořídit (a neutrácet zbytečně za drahé CPU, když by jim klidně mohl stačit ten Celeron).
Míchej bahno sem, míchej ho tam, přece zůstane bahnem. Zhřešil, nezhřešil, co mají z toho v nebi? Za tu dobu, co o tom hloubám, mohu přece navlékat perly, nebi pro radost.
| [vyčítání a odpouštění /si]
