Možná jsem z jiné doby, ale domníval jsem se, že ten pravý interpret nebo skladatel je rád, když ho někdo poslouchá.
Tedy neskládá primárně hudbu pro peníze, ale pro potěšení.
Jeho potěšení roste s počtem posluchačů..
Když dosáhne určitého počtu posluchačů, uspořádá pro ně jako bonus koncert, na kterém vydělá. Jako bonus pro své posluchače na koncertu prodává nebo jinak distribuuje svou hudbu, tak aby co nejvíce uspokojil své posluchače..
ALE primárně to dělá pro radost a když je dobrej, tak i zbohatne, když není, tak ne..Na rozdíl od mého pohledu je tu pohled "ochránce duševního vlastnictví" Jeho cílem je primárně jeho zisk, zisk akcionářů, zisk jeho zaměstnanců a dalších osob co neskládají hudbu, zisk hudebníka.
Model je jednoduchý, najdu si nějakou oběť, teda co to melu.. hudebníka.. Podepíšu s ním nevýhodnou smlouvu na 5 let, hned po podpisu, udělám masivní reklamu a agresivní marketing, v radiu se to musí hrat co každou hodinu, hudebníka pošlu na 5 let na turné, koncerty, do TV, reklam na voňavku... Po 5ti letech si najdu novou vycházející hvězdu...