Hacky a hackeři VI. – jak IBM hackla CTRL-ALT-DEL

Toto léto si připomínáme velmi oblíbený seriál článků, který na Živě.cz vyšel před více než sedmi lety. Týká se hacků, hackerů, crackerů a podobných záležitostí, které jsou ale stále aktuální. V historických souvislostech si připomeneme, kdo byli původní hackeři a jakými kousky se proslavili.

„Tehdy byla bariéra mezi námi a počítačem malá. Bylo snadné dostat se k jeho nejzapadlejším koutům. Zlatá éra, jedinečný čas pro počítače a děti. Počítač se před námi nacházel ničím neskrýván, jeho jednotlivé části byly odhaleny, zatímco dospělí jen stěží vůbec chápali co vlastně děláme.“ Tento odstavec se objevil v článku pod titulkem „Když jsme byli mladí – Ve Zlatém věku, děti mohli být králi,“ úryvku z knihy Davida S. Bennahuma „Extra life: Comming of Age in Cyberspace“

A takto jsem se stal hackerem

V podobném duchu se nese i následující vyprávění z e-mailové konference Vzpomínka komunity, ze kterého bohužel pro jeho délku uvedu jen ukázky. Vězte však, že tento příběh končí slovy: „A takto jsem se stal hackerem.“

„Všechno to začalo v roce 1972, kdy mi bylo pět let. Již tehdy jsem si trošku hrál s elektřinou (velmi jednoduché věci jako baterky, malé žárovky, malé motorky a podobně), ale potom jsem dostal knihu o tom, jak vyrobit jednoduché třítranzistorové rádio. Pokud si správně vzpomínám, byl to RF přijímač používající OC45 a dvoustupňový zesilovač s OC71. Šel jsem do místního obchodu s elektrotechnikou (ty již tehdy existovaly) a získal potřebné součástky. Jsem si jist, že jsem byl jejich nejmladší zákazník, ale i přesto jsem to všechno koupil, naučil jsem se barevný proužkový kód pro označení odporů a řídil se knihou. Po dlouhém experimentování a vydatné pomoci mého táty se mi s notnou dávkou štěstí podařilo rádio zprovoznit. Chytlo mě to. Elektronika byla pro mě.

[...]

Já a můj potrhlý přítel jsme se začali zajímat o televizi a video. Nemohli jsme si ale dovolit vidikonovou trubici. Přečetli jsme si něco o starých mechanických televizních systémech s otáčejícím se diskem a rozhodli jsme se, že si jeden takový zhotovíme. Dřevěný disk na hřídeli motorku vyjmutého z kazeťáku, neonové žárovky vyjmuté z kapesní svítilny a velká fotodioda, kterou jsme sehnali. Nechali jsme procházet neonové světlo přes modifikovaný Mullard 3-3 (2-stage valve amplifier) a po nějakých úpravách to fungovalo. Synchonizace byla mizerná, ale obrázky se daly rozeznat.

[...]

Tehdy jsem se rozhodl, že je čas pokusit se postavit vlastní počítač. Při svém prvním pokusu jsem použil čip SC/MP z MK14. Bylo to sice funkční, ale ne příliš výkonné. Později jsem zjistil, že se dá sehnat poměrně levný čip Z80. Přestavěl jsem kartu pro CPU, vložil jsem Z80 a začal programovat. Programy jsem dělal na TRS-80, přenesl je na bateriemi napájený RAM modul a stroj jsem zapnul. Čas od času to dokonce i fungovalo..."

Slavná trojkombinace vznikla jako hack

Někteří hackeři začínali podobně. Jiní zase k počítačům odešli z oborů fyziky a matematiky. Jak jsem již zmínil, stát se hackerem bylo tehdy z technického hlediska jednodušší než dnes. Na druhé straně měli všichni z prvních hackerů obrovské štěstí, že se vůbec dostali k počítači. Mnoho skvělých talentů tu možnost prostě nemělo.

Dnes ji má každý. Sen hackerů o tom, že budou moci počítače používat všichni, kdo budou chtít, se téměř splnil. Kdokoliv, kdo má zájem, může mít přístup k výpočetní technice, naučit se ji dobře ovládat, využít ji k řešení zajímavých problémů, stát se hackerem.

Ironií osudu je, že většina těch lidí, kteří mají dnes přístup k počítačům, pracuje s některým z proprietárních nesvobodných systémů a jsou ve svém bádání, objevování a zkoumání silně omezeni. Již pár let však existují i svobodné systémy, které před takovými potenciálními hackery vůbec nic neskrývají a dovolí jim systém hackovat. Dnes mají zájemci velkou šanci. A i proto hackerská komunita, ačkoliv by se to na první pohled nemuselo zdát, stále roste. (Ale crackery do ní rozhodně nepočítám.)

Většina počítačů, ke které mají začínající hackeři přístup, jsou PC. Zastaralost této architektury je zřejmá. Někdy ale člověka překvapí, co všechno si s sebou z minulosti nese. I takový CTRL-ALT-DEL byl kdysi hackem.

„O pravdivosti tohoto příběhu vůbec nepochybuji. Četl jsem zdrojový kód původního IBM PC ROM BIOSu a z něj bylo zřejmé, že tahle ,feature` s CTRL-ALT-DEL byla hackem, přidaným na poslední chvíli. Většina slavných pevně zakotvených konvencí počítačového průmyslu se zrodila jako náhodná myšlenka nějakého začínajícího programátora pracujícího na malém projektu, který se nakonec rozrostl.

Teplý restart je dnes poměrně standardní funkce. Jedná se o reset operačního systému aniž by byl restartován procesor. Restart procesoru se nazývá studený restart. IBM PC obsahoval krátký kód nazývaný „POST“ (Power On System Test). Při prvním bootu se spustil test všech připojených zařízení, aby se zjistilo, zda všechna pracují správně (to je také důvod, proč dodnes sahá počítač při každém startu na disketovou mechaniku).

Návrháři bohužel neposkytli žádný způsob, jak rozlišit mezi prvním bootováním systému a tvrdým restartem. To znamenalo, že když jste udělali ,BRS`, čili stiskli Big Red Switch (Velký červený vypínač), abyste procesor restartovali, museli jste si také počkat pěknou chvíli než počítač dokončí celý další POST. Postupně testoval každé zařízení, jestli vše správně funguje, i přesto, že ještě před pár sekundami vše skvěle pracovalo. U CP/M, nic jako post POST neexistovalo a tak nebyl mezi teplým startem a studeným startem v podstatě žádný rozdíl. Ale pod PC-DOSem a MS-DOSem potřeboval studený boot ještě přibližně půl minuty navíc – zbytečně (což je však v porovnání s časem dnes ztraceným MS Windows nicotné).

Místo toho, aby se vše předělalo nějakým lepším způsobem, přidali programátoři hack s ,teplým startem`.“

V kostele lze narazit na různé bohy

V knize Curta Bruna s názvem „Ztracené programování“ se zas dočteme o jeho setkání s Donaldem Knuthem, velkým počítačovým vědcem, hackerem a tvůrcem mnoha legendárních programů. Ano, byl to právě Knuth, kdo napsal TeX, snad jediný komplexní program, který je bez chyby. Je známé, že původní verze TeXu byla z důvodů zpětné kompatibility zmražena již před více než deseti lety. Od té doby v něm nebyla nalezena jediná chyba. Dovedete si to vůbec představit?

„Když jsme já a má snoubenka poprvé v neděli navštívili kostel, zůstali jsme tam ještě po bohoslužbě stát a povídali jsme si s různými lidmi. Přišel k nám jeden starší muž, potřásli jsme si rukou a on se ptal, jestli jsme v této oblasti noví a zdali nepracujeme ve Stanfordu.

- ,Ne,` odpověděl jsem, potlačil kašel a nesměle pokračoval, ,pracuji pro takový malý internetový startup.`
- ,Dobře, ok, neříkejte mi o ničem, k čemu potřebuji podepsat Non Disclosure Agreement,` řekl.
- ,Nedělejte si starosti,` zasmál jsem se, ,stejně je všechen náš software open source a public domain.`

Ten starý muž pozvedl obočí a pronesl: ,Já jsem za svůj život napsal několik open source programů. Možná jsem se zapomněl představit. Jmenuji se Don ... Don Knuth.`

Panebože. Je tu. A v kostele. Stál jsem najednou tváří v tvář opravdovému počítačovému vědci, jestli ne tomu vůbec největšímu počítačovému vědci.

- ,Mám v knihovničce Vaše knihy,` vypadlo ze mě jako z nějaké školačky.
- ,Spousta lidí má na polici mé knihy. To je právě ten problém, měli by si je přečíst.` odpověděl.

Tip: prohlédněte si ostatní díly seriálů Hacky a hackeři

Článek jsme vzhledem k jeho nadčasovému tématu i zpracování jen mírně doplnili a zachována je i původní diskuze.