GeForce GTX 280 v testu: výměna stráží

V listopadu roku 2006 uvedla Nvidia GeForce 8800 GTX postavenou na čipu G80. Ta s velkým náskokem předběhla konkurenční produkty i karty z vlastní stáje. V následujících měsících se neobjevilo žádné jednoprocesorové řešení, které by GeForce 8800 GTX co do výkonu pokořilo, zlepšovaly spíše další vlastnosti karet – klesala spotřeba, hlučnost, přibývaly další funkce, a významně poklesla i průměrná cena výkonných akcelerátorů. Výrazně vyššího výkonu dosáhla jen GeForce 9800 GX2, u níž si Nvidia pomohla malou berličkou – spřažením dvou grafických procesorů G92.

Není proto divu, že byl nový výkonnostní lídr v podobě GTX 280 netrpělivě očekáván. Na internetu se nějaký čas potulují fotografie karet, ohromující parametry i předběžné výsledky i snímky z oficiálních prezentací. Pokud dění kolem GTX 280 sledujete, nejspíš už máte povědomí o tom, co novinka z dílen Nvidie přináší hráčům.

V březnu letošního roku uvedla Nvidia dvouprocesorovou GeForce 9800 GX2. Ta využívá výkonu dvou procesorů G92 známých třeba z GeForce 8800 GT. Nová GeForce GTX 280 podává obdobné výkony, ale není výjimkou, že je oproti 9800 GX2 pomalejší.

Na straně GeForce GTX 280 je ale řada výhod – na rozdíl od molocha 9800 GX2 má jednodušší konstrukci, bezpochyby je levnější na výrobu, má diametrálně odlišnou spotřebu bez zátěže, o poznání příjemnější spotřebu při zátěži, lépe se chladí – díky jednodušší konstrukci má tišší a účinnější chladič, který vyfukuje teplo ven ze skříně.

GeForce GTX 280 a GTX 260 využívá dosud největší a nejsložitější grafické čipy GT200, které byly kdy vytvořeny. Mají 240 shader procesorů, 80 texturovacích jednotek a s 1 GB paměti komunikují pomocí 512bitové paměťové sběrnice. Jako karty z nejvyšší třídy samozřejmě podporují technologii SLI a 3-way SLI.

 
 
SLI konektory jsou podobně jako u 9800 GX2 zamaskovány černou krytkou.

Navenek se u referenčního designu liší snad jen barevným provedením a napájecími konektory. Nahoře je levnější GTX 260, černočerná karta pod ní je GTX 280.

Jádro na frekvenci 602 MHz má 1,4 miliardy tranzistorů – čtyřjádrový Core 2 Extreme má 820 milionů. Srovnání velikosti čipů vypadá následovně, připomínáme jen, že Penryn je vyráběný novým 45nm procesem, zatímco GT200 využívá 65nm procesu.

Spotřeba bez zátěže už není problém

Nemálo se toho namluvilo o spotřebě těchto karet, ve srovnání se stávajícím highendem – GeForce 9800 GX2 a výkonným Radeonem HD 3870 X2 není spotřeba karty při zátěži nikterak výjimečná. Ty, co koukají na spotřebu ale určitě potěší více než příznivá spotřeba bez zátěže. Dosavadnímu etalonu v oblasti nízké spotřeby bez zátěže – Radeonu HD 3850 se sice nevyrovná (rozdíl je ale minimální, pohybuje se kolem 10 W), spotřeba je ale jen o jednotky wattů vyšší, než u karet vlastní stáje s méně než polovičním výkonem.

GeForce 280 GTX se napájí jedním šestipinovým a jedním osmipinovým konektorem, maximálně se má pohybovat na 236 W. PCI Express druhé generace má být sice schopné dodávat až 150 W přes sběrnici, přídavných konektorů se ale nejspíš jen tak nezbavíme – jednak jsou na kartách kvůli zpětné kompatibilitě s PCIe 1.0, druhak na dostatečné dimenzování napájecícho obvodů výrobci desek právě kvůli přítomnosti těchto konektorů kašlou, i když se deska honosí nálepkou PCIe 2.0. Alespoň jsou o to levnější. Řada lidí to nejspíš bude vnímat jako tragédii a předzvěst brzkého konce výkonných karet, s ohledem na výkon karty je to ale u nejvýkonnějších karet další posun k lepšímu.

Honba za nanometry

Na konto staršího výrobního procesu padají uštěpačné poznámky příznivců AMD. Odpověď Nvidie je jednoduchá – na rozdíl od 55nm procesu, který využívají zatím poslední generace Radeonů, je starší výrobní postup mnohem lépe odladěný a pro stávající řešení Nvidie za současných podmínek výhodnější. Nvidia u některých čipů přechod na 55nm proces plánuje, obecně se ale nedá říci, že bychom se s přechodem z 65nm a 55nm proces dočkali podobného efektu, jako tomu bývá u procesorů, ostatně stačí si vzpomenout třeba na die-shrink jádra G73 u GeForce 7600 z 90 na 80 nm, který proběhl, aniž by si toho širší veřejnost všimla a na kartách bylo vůbec znát, co se ukrývá pod pasivem.

Dalším nedostatkem, kterým argumentují příznivci z tábora červených, je absence podpory nejnovějších DirectX 10.1, jejichž podporu ATI implementovala už relativně dávno u Radeonů HD 3850 a HD 3870. Nvidia na to ale s ledovým klidem odpovídá, že ze spolupráce s vývojáři vědí, že jim DX 10.1 neschází a raději se soustředí na optimalizaci výkonu pro stávající a připravované tituly. A ani v brzké době se na tomto postoji nic nezmění.

Jediným notoricky známým titulem, o němž se v souvislosti s podporou DirectX 10.1 mluvilo, byl Assassin's Creed, avšak podpora DX10.1 se na dobu neurčitou vypařila s posledním patchem. Důvodem byly údajně problémy, které se v DX10.1 režimu objevovaly.

S přibývající kapotáží jsou karty Nvidie tajemnější a tajemnější. Měli jsme příležitost jednu GeForce GTX 280 rozebrat do posledního šroubku. Zvědavé jedince rovnou nabádáme, aby se do něčeho podobného nepouštěli – alespoň u referenční karty nahradily klasické „gumové“ polštářky na pamětech a částech napájení polštářky z tužší teplovodivé pasty, kterou drží pohromadě řídká textilie. Krom toho, že po zmáčknutí drží tvar a po sejmutí a opětovném nasazení pasivu už to nebude asi úplně ono, se také docela drolí.

Kartě neschází ani u GeForce již klasický konektor pro připojení digitálního výstupu ze zvukové karty (to pro přenos zvuku po HDMI kabelu či display portu)

Příliš se ale nemluvilo o další významné dovednosti karet Nvidie – o technologii CUDA, která přišla po uvedení grafických procesorů G80 v GeForce 8800 GTX a GTS a souvisí s GPGPU (General Purpose computation on GPU), tedy obecných výpočtech na grafickém jádru. Samotná Nvidia už v prezentaci nových GeForce GTX 260 a 280 věnuje této technologii nemálo prostoru.