Zatímco u nás majitelé práv stíhají jen velké ryby pirátského undergroundu, v zámoří je hon zvláště na bittorrentové piráty na denním pořádku a firmy často žalují i ty, kteří skrze tento systém sdílejí třeba jen jeden jediný film.
Identifikace piráta probíhá tradičně podle jeho IP adresy. Pokud tedy majitel práv získá informaci o tom, že IP adresa XYZ sdílí jeho film, může se obrátit na soud.
Společnost Malibu Media však tentokrát narazila, soudkyni floridského okresního soudu Ursule Ungarové totiž pouhá znalost IP adresy nestačila a požádala firmu o důkaz, že zákazník, který si platil internetové připojení s touto IP adresou, je zároveň ten, který sdílel autorsky chráněné dílo.
BitTorrentový klient běžící na serveru – ilustrační snímek
Malibu Media tedy soudu popsala, jakým způsobem IP adresu vysledovala a jak pomocí geolokace určila její polohu. Soudkyni to nicméně opět nestačilo a kauzu smetla ze stolu. Vytvořila tak docela zajímavý precedens, podle kterého nelze spojovat IP adresu s konkrétním bittorrentovým pirátem. Podle magazínu TorrentFreak přitom většina amerických soudců tento fakt doposud ignoruje a neptají se, jestli je nájemník IP adresy zároveň i tím, kdo skutečně páchá trestný čin.
Vzniká tu tedy rozpor, jestli je nájemník IP adresy opravdu zodpovědný za vše, co skrze jeho internetovou linku provádějí všichni připojení uživatelé. Pokud by tomu tak podle floridského precedentu nebylo, bittorrentoví piráti budou mít pré.
