Dva týdny jsem v práci i doma střídal klasické PC s Windows s chromebooky a jejich exotickým operačním systémem Chrome OS. Jaké jsou mé zkušenosti a neskřípalo to?
Když se Google v létě roku 2009 poprvé pochlubil prací na svém operačním systému Chrome OS a v listopadu pak zveřejnil zdrojové kódy jeho komunitní verze Chromium OS, mnozí v něm viděli pouze experiment, který až příliš předběhl svou dobu. Už tehdy tu přece existovalo několik webtopů – operačních systémů na linuxovém jádře, jejichž grafické rozhraní se skládalo pouze z okna webového prohlížeče, a žádnou díru do světa rozhodně neudělaly. Platí to i o populárním Joli OS. Ano, většina geeků ho zná, je opravdu populární, ale skutečně jej používá pouze naprostý zlomek nadšenců.
Nenápadný nástup Chrome OS
Přiznám se, že jsem byl tehdy také rozmrzelý, poněvadž jsem doufal, že se bude Google tentokrát držet trošku zpátky a namísto čistě webového systému představí raději tehdy praktičtější linuxovou distribuci. Přeci jen to byla ještě doba, kdy Google aktivně vyvíjel desktopový Earth, Picasu, GTalk a další aplikace.
Jenže to vše se v následujících letech změnilo a Google postupně vše přepisoval do HTML5. Když pak o rok později představil svůj první prototyp chromebooku Cr-48, který se v lednu 2011 dostal i k nám do redakce, bylo zřejmé, že to v Mountain View myslí vážně a Chrome OS není jen jakýsi nahodilý výstřel.
Takto vypadal první chromebook Cr-48 a první veřejná verze Chrome OS. Jen jedno hlavní okno prohlížeče a miniokna aplikací
Záhy se na trhu objevily první komerční modely od Samsungu a Aceru, nicméně bylo ještě brzy. Tyto modely díru do světa skutečně neudělaly a během následujícího roku Chrome OS zmizel z titulních stránek technologických médií.
Projekt však žil dál, Google tvrdohlavě rozdával chromebooky školám, jako levné tenké klienty je propagoval v podnikové sféře a nový počítačový segment potichoučku a v pozadí postupně upevňoval pozice.
Chromebookománie
A pak to přišlo. Chromebooky, o kterých se tak dlouho nemluvilo a nad jejichž budoucností mnozí dávno lámali hůl, najednou začaly obsazovat pozice nejprodávanějších laptopů na Amazonu. Výrobci na trh chrlili nové modely, pak se objevily i malé desktopové krabičky chromebox a americké analytické firmy hlásaly, že v roce 2013 na tamním trhu tvořily už pětinu všech nově prodaných laptopů, přičemž toto číslo neustále roste.
Chromebooky je tedy dnes třeba brát vážně a jejich úspěch v zámoří do jisté míry předpovídá, že by se jim mohlo dařit i na globálním trhu. Bude to tedy nejspíše právě letošní trh, kdy začnou bojovat i o českého surfaře. Tuto informaci už dříve ostatně potvrdil třeba Acer.
Úspěch díky koncepci, nebo ceně?
Samozřejmě se nabízí otázka, co je skutečným důvodem jejich úspěchu. Jistě, možná je to opravdu jejich přímočará jednoduchost a rychlost. Chromebooky si na nic nehrají, je to prostě nová generace netbooků s jednodušším hardwarem, nicméně díky elementárnímu operačnímu systému a SSD jednotce můžete bez problému surfovat i s 2 GB RAM. Pokud jste někdy měli v ruce netbook první generace s Windows XP, jsou to opravdu nebe a dudy. Přiznám se, že se mi na testovací Toshibě CB30 s Celeronem 2955U a 2 GB RAM surfovalo svižnější než na (sic starším) pracovním laptopu Dell Latitude E5410 s Core i5 520M, 4 GB RAM a plotnovým diskem.
S Chrome OS jsem se seznamoval na chromebooku Toshiba CB30
Stejně tak ale může být pravým důvodem hladu po chromeboocích jejich cena, nehledě na to, jaký systém na nich vlastně běží. Pokud se základní Acer C720 s 2 GB RAM prodává na americkém Amazonu za 199 dolarů, není se čemu divit, že mu leckdo od Los Angeles po New York jednoduše neodolá. Za necelé čtyři tisíce korun totiž získá 11,6“ laptop s plnohodnotným desktopovým Chromem, který rozumí stále rozšířenému Flash Playeru a pro nějaké vážné surfování napříč internetem je stále o generaci vpřed před tablety, které si vylámou zuby na každém druhém webu bez responzivního – respektive dotykům-přátelského designu.
Můj týden s Chromebookem
Souboj v kanceláři
S těmito předpoklady a znalostmi jsem si chtěl vyzkoušet chromebook i já a to jak v našich náročných redakčních podmínkách, kdy počítač používáme přeci jen trošku extenzivnějším způsobem než běžná „kancelářská krysa“, tak doma, kde se naopak můj způsob používání počítače omezuje převážně na webový prohlížeč a VLC.
Instalace – dáli se to tak nazvat – je prakticky okamžitá. Chromebook se v tomto směru chová vlastně jako telefon. Je nainstalovaný stále a vy pouze nastavíte svůj profil. To v praxi znamená volbu lokalizace včetně rozložení klávesnice (základní české QWERTZ naštěstí doplňuje i QWERTY) a odsouhlasení běžných podmínek Googlu. Pak se stačí přihlásit pod svým účtem Google, případně používat laptop zcela anonymně v roli hosta.
Instalace je v případě Chrome OS velmi snadná. Jen nastavíte lokalizaci, připojíte se k Wi-Fi, odsouhlasíte podmínky a to je vlastně všechno. Pak už se stačí přihlásit k účtu Google, respektive k podnikovému účtu Apps.
Synchronizaci v Chrome OS ocení především ti, kteří používají Chrome i na svém velkém počítači, několik málo minut po vybalení čerstvého laptopu z krabice jej totiž můžete používat stejným způsobem jako na Windows, Linuxu, OS X nebo na mobilu a tabletu. Po přihlášení se totiž synchronizují vaše záložky, doplňky, aplikace pro plochu i vyplněné formuláře. Toto je opravdu velmi návykové.
Plocha Chrome OS. Jak se vám líbí?
Dávno už neplatí, že je Chrome OS pouze jedno velké okno prohlížeče. Tak tomu bylo v dřevních dobách systému a právě na prototypu Cr-48. Současné prostředí Aura vám bude připadat docela známé, v levém dolním rohu se totiž skrývá „nabídka Start“ a hlavní panel se zástupci, no a v tom pravém pak oznamovací oblast s hodinami a roletkou s rychlou konfigurací.
Menu s rychlou konfigurací, režim usnadnění s vysokým kontrastem a obecné nastavení v Chromu, které se ale na rozdíl od Windows, OS X a Linuxu týká i celého systému
Chromebook jako desktop
V kanceláři používám laptop jako desktop, jsem totiž zvyklý na velký externí monitor, bezdrátovou myš a vlastní klávesnici. S bezdrátovou myší a klávesnicí problém nebyl, použije se pro ně totiž běžný generický ovladač. Bezdrátová sluchátka už Chrome OS nerozpoznal, každý chromebook ale dnes disponuje Bluetooth, čili stačilo sluchátka přepnout do režimu BT a systém je okamžitě detekoval.
Stejně tak se mi podařilo skrze HDMI připojit externí monitor. Chrome OS jej opět identifikoval a v nastavení nabídnul jednoduchou konfiguraci rozlišení a vzájemného postavení displejů.
Monitor je připojený skrze HDMI, myš a klávesnice pomocí USB a sluchátka skrze BT. Mohu začít pracovat.
Hotovo, hardwarová konfigurace periférií se povedla a já mohl začít pracovat. Zdálo se, že by mi mohla Toshiba CB30 bez problému nahradit dosavadní stroj s Windows 8, jenže mé nadšení vydrželo pouze do oběda, kdy jsem si potřeboval něco vytisknout na podnikové síťové tiskárně. Tady by asi nejedna firma poprvé narazila, Chrome OS totiž k tisku používá vlastní internetový systém Cloud Print. Ten má sám o sobě hromadu výhod – umožňuje hlavně tisk na dálku třeba z domova, problém ale spočívá v tom, že mu nerozumí naše velká kopírka. Jediným řešením je v tomto případě spustit tiskový server na libovolném PC s klasickými ovladači pro tuto tiskárnu. Oním tiskovým serverem je vlastně pouze prohlížeč Chrome, který tuto tiskárnu registruje do systému Cloud Print.
A kde je Samba?
Druhý kámen úrazu se dostavil po obědě, když jsem si potřeboval stáhnout do počítače produktové fotografie z ateliéru uložené na redakčním síťovém disku. To je ovšem problém, Chrome OS totiž zatím nepodporuje Sambu, k podobnému disku se tedy dostanete pouze v případě, pokud nabízí webové rozhraní. Přiznám se, že tento deficit dost dobře nechápu. Linux samotný protokol SMB podporuje, za jeho absencí přímo v Chrome OS tedy možná stojí politika propagace internetového disku Google Drive – nesdílejte data skrze vnitrofiremní disk, ale skrze náš Drive. To by jistě fungovalo u drobných souborů s velikostí několika málo megabajtů, nikoliv však u čerstvě natočeného produktového videa v MTS s velikostí jednoho gigabajtu, které chci na síťovém disku najít a nahrát na náš redakční YouTube.
Správce souborů s integrovaným webdiskem Google Drive. Všimněte si připojených USB disků DATA a PENDRIVE na prvním obrázku.
Podobných překážek jsem v systému našel pochopitelně více. Poštovní systém pro Mladou frontu zajišťuje Microsoft Exchange a tedy Outlook. S jeho desktopovou podobou jsem se musel rozloučit, naštěstí je tu ale i OWA, tedy webový Outlook Web Access. Bohužel u starších verzí Exchange serveru (2007 a nižší) není příliš optimalizovaný pro jiné prohlížeče než Internet Explorer, takže se spustí pouze jeho jednoduchá „fallback“ verze. Raději jsem tedy firemní e-maily nadále vyřizoval pouze na mobilu.
Jsem příliš náročný
Poslední překážkou, která mě nakonec v redakci přinutila vrátit se zpět na desktop, byly mé vysoké nároky a způsob práce. Redaktor celý den píše texty, upravuje obrázky do článků a čas od času používá i pokročilejší nástroje – v mém případě jde třeba o tvorbu screencastů. Většinu z těchto úkonů samozřejmě umí i Chrome OS a armáda webových služeb – vždyť je tu třeba flashový Pixlr Editor, jenže ačkoliv tyto programy na první pohled vypadají jako Photoshop nebo třeba Zoner Photo Studio, jsou to jen chudí příbuzní a nějakou rychlejší práci ve stresovém prostředí prostě nezvládají. A hlavně, z desktopu jsem zvyklý na datovou interakci. Data mohu zkopírovat do schránky a rychle vložit do jiného programu, nebo prostě přetáhnout myší. Toto většina webových služeb zatím zpravidla dokáže pouze s prostým textem.
Na jednoduché úpravy může postačit aplikace pro plochu Pixlr Touch Up, na ty složitější pak Pixlr Editor. Přestože je však funkčně opravdu vybavený, úprava třeba stovky rozměrných dovolenkových fotografií z DSLR v něm není úplně ideální.
Často tomu brání fakt, že tuto funkčnost autoři jednoduše neimplementovali (ačkoliv to do jisté míry jde), nebo je to v rozporu s bezpečnostní politikou současných prohlížečů cross-origin, která brání tomu, aby se skrze Javascript do webové aplikace nedostal kód z cizí domény. Tento způsob zabezpečení se sice snaží chránit uživatele před útoky typu XSS, ale zároveň je to i onen pomyslný slon v porcelánu, který nejednomu programátorovi neskutečným způsobem sváže ruce. Politika cross-origin například významným způsobem omezuje využití technologie HTML5 Canvas.
To jsem ale možná až příliš odbočil do odborných vod, rychle tedy zpět k Chrome OS jako takovému. Pokud mi nasazení chromebooku v redakci příliš nefungovalo, je třeba říci i to B. Byl to opravdu extrémně těžký test a přiznám se, že jsem ani nepředpokládal, že bych to vydržel.
Chromebooky mohou uspět
Jenže redaktorská činnost, která v sobě kloubí celé spektrum profesí od pásové výroby až po kreativce, je pouze velmi úzká výseč veškerého podnikového potenciálu. Ačkoliv mi to tedy nevyšlo, jsem hluboce přesvědčený, že jsou chromebooky výhledově naprosto ideálním strojem pro nasazení do podnikové sféry a škol a vlastně i do domácností.
Jejich výhoda totiž spočívá v nízké ceně a při použití s podnikovým ekosystémem Google Apps také v jejich správě. No a především, běžný kancelářský pracovník neupravuje desítky fotografií denně, ale potřebuje pracovat především s groupwarovým systémem (Apps), textovým a tabulkovým procesorem (Drive, Office.com) a intranetovými webovými systémy (Chrome).
S Chromem uvnitř Chrome OS si rozumí jak kancelář Googlu, tak ta od Microsoftu
Z pohledu manažera IT tedy mohou chromebooky a chromeboxy hrát roli laciných a tenkých klientů, které jsou přitom dostatečně výkonné na všechny běžné kancelářské operace. Přístup k tiskárně zajistí zmíněný tiskový server a ke sdíleným dokumentům na lokálních síťových discích třeba proprietární intranetová aplikace. Výhoda je hlavně ta, že webové rozhraní dnes nabízejí všichni velcí hráči, čili s novější verzí serveru Exchange (2010 a výše) bude práce s microsoftí poštou, kalendářem aj. snadná i v Chromu.
Pokud nebudou stačit aplikace pro plochu a webové služby, je tu ještě RDP – vzdálená plocha
A pokud ani toto nepomůže, Chrome nabízí klasickou vzdálenou plochu (RDP) a opravdu už může fungovat pouze jako tenký klient a displej, ve kterém se zobrazují desktopové programy spuštěné kdesi na serveru. Na Chrome Web Storu nakonec nechybí ani emulátor DOSu DOSBox for Chrome.
Je libo DOS? Je tu emulátor DOSBox
Chromebook doma
Tolik tedy k možnému využití v podnicích, které zpravidla stále lpí na serverech od Microsoftu, a nyní hurá domů. Mohlo by se zdát, že tam to bude mnohem jednodušší, ale nástrah i zde číhá hned několik.
Zamyslel jsem se, co vlastně doma každý den dělám na počítači. Zmožen náročnou autorskou prací se zpravidla vmáčknu do ušáku, chytnu do ruky nejbližší mobilní počítač, ať už je to mobil s Androidem, či tablet a notebook s Windows, a… Spustím prohlížeč. Jelikož používám Chrome, přechod na chromebook je o to snazší.
Marný pokus o zahlcení RAM a uvedení chromebooku do stavu nepoužitelného. Laptop swapuje na rychlou SSD jednotku, čili zpomalení se nekoná a i přepínání mezi panely je nadále prakticky okamžité. Stejně responzivní je i GUI systému.
Díky synchronizaci obsahuje to samé co na Windows a jak už jsem napsal výše, díky SSD a relativně úspornému softwarovému motoru pod kapotou je i svižný. Jistě, pokud máte v oblibě otevírat naráz třicítku panelů, tak se laptop s 2 GB RAM prostě zadýchá vždy a případně i celý zkolabuje – mně se třeba z ničeho nic celý restartoval. Pokud se však budete držet okolo deseti až patnácti otevřených panelů, což je ostatně na netbookové uhlopříčce vizuální maximum, brzy zapomenete na to, že uvnitř tiká „jen“ Celeron.
Chybí Java
Chrome OS podporuje HTML5 a Flash Player. Pokud navštěvujete weby, které jsou postavené na Javě nebo třeba Silverlightu, máte smůlu. Absence Javy může leckoho bolet, poněvadž je přeci jen stále rozšířená a využívá ji třeba i webová administrace mého domácího NASu ve svém správci souborů. Komunita je nicméně kreativní, takže existují různé cesty, jak Javu do Chrome OS opět dostat. Zmínku si zaslouží třeba JCros. Jeho instalace ale pochopitelně není pro každého a chromebook musíte přepnout do vývojářského režimu (analogie rootu a jailbreaku na mobilních zařízeních).
Houstone, máme problém, Chrome OS nepodporuje Javu
Dobrá, na Chromebooku se díky Flashi a HTML5 videu podíváte na většinu streamovaného videa a to má být také hlavní cesta ke konzumaci multimédií. Chcete poslouchat muziku? Pak je to Spotify, Rdio, Deezer, Google Music a další. Chcete se podívat na film? Je tu Netflix, český Topfun, archivy tuzemských televizí aj.
Rychlý bezdrátový internet však není všude a stejně tak nabídka streamovaného videa dostupného z Česka a pro Čechy zatím není nikterak oslňující. Topfun se sice snaží stále více, surfař rozmazlený staženou čerstvou epizodou seriálu v 720p chce ale pochopitelně více.
S DVD ripy bude problém
Chrome OS sice umí přehrávat filmy uložené na jeho SSD, případně na USB zařízení a SD, chybí ovšem licencované zvukové dekodéry AC-3 a DTS. To je pro domácí diváky docela problém, tím pádem si totiž vestavěný přehrávač neporadí s většinou DVD ripů, které ponechávají zvuk právě v tomto formátu. Chrome OS prostě nejvíce sluší video v MP4.
Základní přehrávač pouze přehrává a nedisponuje žádnými pokročilejšími funkcemi. Ty přináší třeba jednoduchý Subtitle Videoplayer, který se instaluje jako aplikace pro plochu. Umí automaticky přehrávat SRT titulky se stejným názvem jako videostopa, případně je lze přetáhnout do okna přehrávače myší. Stejně tak v experimentální podobě podporuje stahování titulků z katalogu Opensubtitles.org.
Vestavěný základní přehrávač a Subtitle Videoplayer s podporou titulků SRT. Pozor, multimediální subsystém Chrome OS přehraje kdejaké video (MP4, MKV, AVI/DivX), ale neobsahuje dekodér pro zvuk v AC-3, který se používá u většiny DVD ripů.
U českých titulků budete mít zpravidla problém s kódováním, poněvadž tuzemská komunita stále preferuje Windows-1250, kódování lze ale v přehrávači změnit.
Z přehrávače Subtitle Videoplayer jde stále cítit betaverze na sto honů – při skákání ve videu se mi například přestaly zobrazovat titulky, ale nic lepšího pro tuto platformu zatím neexistuje. VLC a jemu podobní to prostě není, ale jaké nutný základ to stačí. Jen zopakuji, že Chrome OS je holt určený především pro streamované video z internetu.
Subtitle Videoplayer a přiložené SRT titulky. Přehrávač zároveň nabízí pokus o stažení titulků z Opensubtitles.org
Problém s DVD ripy a dalšími formáty videa a zvuku lze obejít několika způsoby. Jedním z řešení by mohlo být spuštění multimediálního serveru Plex na jiném počítači, který během přehrávání kóduje libovolné video do streamu H.264, se kterým si poradí HTML5. Plex podporují i některé NASy, zatím jim ale chybí dostatečný výkon na kódování.
Druhým řešením, které si sám vyzkoušel Tomáš Holčík, který už pár měsíců chromebook vlastní a aktivně používá, je přepnutí laptopu do vývojářského režimu a instalace XBMC přímo nad Linuxem, který pohání samotné grafické prostředí Chrome OS. Jedná se tedy o jakýsi krkolomnější dualboot a pro přehrávání médií budete jednoduše používat linuxovou distribuci se vším všudy. Ale vlastně i pro cokoliv jiného. Ostatně takový Pixel si zamiloval i Linus Torvalds, jak však později přiznal, namísto Chrome OS používá Fedoru.
Nová vlna netbooků
Chromebooky a Chrome OS je příjemná nová vlna netbooků, která přinejmenším na americkém trhu zaujme svou nízkou cenou, svižností a přímočarostí operačního systému, který by mohl zaujmout všechny, kteří nakonec stejně drtivou většinu svého času tráví ve webovém prohlížeči.
Pro mě osobně čas ještě nedozrál. Mám rád své desktopové programy a rád si čas od času zahraji nějaké klasické PC hry, které zatím nemám v plánu vyhodit do koše. Přesto se mi koncepce chromebooků líbí a mnoha lidem bych je bez zaváhání doporučil jako sekundární lehký počítač, případně i jako ten hlavní.
S Chrome OS jsem se seznamoval na laptopech Google Pixel (za zapůjčení děkuji Davidovi Kolečkářovi) a Toshiba CB30 (za zapůjčení děkuji Apptocloud.com).
