"... když slovo slyšíte, zároveň si ho představujete ..."Ach ne, takhle ne. To je v tomto kontextu dost zavádějící tvrzení.
Ne, že by nebylo mnohdy pravdou, ale není to podstatou zmiňovaného fenoménu, že percepce i imaginace vyvolá téměř stejnou aktivitu.
Spíš by bylo lepší tuto větu obrátit: "když si slovo představujeme, zároveň ho slyšíme".Poté, co učení nebo naše "instinkty" (geneticky podmíněné mentální struktury) vytvoří nějakou kognitivní jednotku, která selektivně reaguje při vnímání něčeho, dejme tomu nějakého slova, a "posílá dál" informaci, že toto slovo bylo vnímáno, je možné tuto jednotku aktivovat i pomocí feedbackových drah z "vyšších" center (= center funkčně vzdálenějších této jednotce), a tudíž tuto informaci znovu vyvolat. Tím si můžeme na informaci vzpomenout, představit si ji a jako by ji "znovu vnímat". (Existují i dráhy zajišťující rozlišování mezi realitou a představou, ale ty jsou vlastně jiným systémem, a tudíž mimo rámec naší problematiky.)Jinak řečeno, zpětnou aktivací jednotek zodpovědných za percepci dochází k imaginaci.To jen tak pro upřesnění, aby nedošlo ke zmatkům Ale jinak vskutku zajímavý článek.