Kolik z vás, haterů, má už vlastní děti a ví, jak to dnes chodí ve školách a školkách? Kdekdo si idealizuje své vlastní dětí, ale už si dávno nepamatuje, jak to skutečně bylo. A ani nemůže, protože vnímání z dětského pohledu bylo jiné.K tkaničkám - většina dětských bot tkaničky vůbec nemá. Mají jiné způsoby zapínání (suchý zip, stahovací gumičky, přezky) a ve většině školek dokonce výslovně zakazují boty s tkaničkami, protože není reálné, aby učitelka zavazovala dvacet bot před každou vycházkou ven. Že to dříve šlo? No, taky to nebyla žádná hitparáda. Tehdy ty boty s tkaničkami byly naopak skoro všechny a tak to učitelky dělat prostě musely. A taky tím ztrácely spoustu času. Nebylo tolik dětí, které by to v těch čtyřech, pěti letech uměly, ale kvůli vynucenému drilu se to do šesti let většina naučila. Jak jsem na tom byl já, to si sám nepamatuju, ale protože jsem to před časem s matkou řešil, tak vím, jak tehdy školka vypadala - většina rodičů svým dětem tkaničky zavazovala, bylo jen málo těch, které to ve školkách i tehdy zvládaly. A když už si nějaké dítě tkaničku zavázalo, tak se jim to většinou po chvíli rozvazovalo, protože si to samotné dost neutáhlo. Učitelky vždy reptaly, že dětem vypravování na vycházku trvá moc dlouho a držkovaly na rodiče, že to mají děti naučit. Že by to tedy bylo tehdy nějak výrazně lepší, je jenom iluze.Takže co s tím? Mají dnes rodiče dítě učit zavazovat tkaničku na klacíku, když boty na zavazování nemá? Poměřovat motoriku podle tkaniček je v dnešní době těžce mimo. Je to relikt. Jako bychom se rozčilovali, že dnešní školák ani husí brk neumí seříznout, pazourek naštípat, kozu podojit...Mám syna, už je to několik let školák. Nikdy nebyl odkládán k televizi (ani ji nemáme), nebyl "odkládán" k počítači (těch naopak máme doma několik), ale v přístupu k němu jsme mu nebránili. Při zápisu do školy tkaničku zavázal, protože se to krátce před tím sám chtěl naučit. Nicméně dodnes ji váže dost bídně a mnohem lépe ovládá věci, se kterými se setkává každý den ve svém okolí, stejně jako jsem já jako dítě dobře ovládal tehdejší prostředí kolem sebe. Nedělá mu problém ovládání počítače a mobilu - měl bych mu to snad zakázat, když to sám používám? Neumí naopak příliš kopat do míče - nikdy ho to nebavilo, nezajímalo ho to. Měl jsem ho k tomu nutit? Místo toho jsme raději jezdili na kole, chodili po horách - umí jezdit na kole od pěti let, v první třídě jsme spolu jezdili na jeden zátah 25 km. Společné výlety má rád, přesto když se kdokoli zeptá na nejoblíbenější věc, je to počítač. Bodejť by nebyl, když mu dává nejvíce možností - hraje různé hry, ale také si tam hledá, co ho zajímá. Už od malička, když se ptal na cokoli, jsem spoustu věcí s ním dohledával na internetu. Chtěl vidět největší letadlo? Tak jsme si Mriju našli na internetu. Chtěl vidět zvířata? našli jsme si fotky, informace, videa... Já jsem jako malý ležel v encyklopediích, on má dnes mnohem více informací rovnou na stole (byť knižní encyklopedie dostal také a má je rád). Jo, a plave mizerně, do bazénu nechodíme, v létě moc k vodě nejezdíme - máme raději v létě hory a plavání nikoho v rodině moc nebaví, u moře jsme ještě ani nebyli. Ale bez problémů leze po stromech, což jsem v něm i sám podporoval a když jsem na chalupě prořezával stromy, vždy jsem je řezal tak, aby se na ně dalo lézt. Ať si to raději zkouší pod mým dohledem a v dosahu lékarničky (a auta), než aby to pak zkoušel někde v lese a kvůli nezkušenosti spadl z první jedle.Celý ten článek je naprostá kravina. Tohle téma se včera objevilo na desítkách různých webů, na idnesu, aktuálně, ihnedu... Všude totéž s mírně upravenými formulacemi. Evidentně někdo rozeslal tiskovou zprávu a všichni se jí chytli. Ze statistiky se přitom vyvozují úplné kraviny. Bodejť by většina dětí neuměla ovládat mobil, když ho dnes má většina dospělých. A pochopitelně lidé sdílí fotky svých dětí - když sdílí fotky z výletu, z domova apod., přece z nich nebudou děti retušovat. A že se občas chtějí pochlubit? Jako bych si nepamatoval svou matku, když vytahovala před návštěvou mé fotky. Jen tehdy nebyl internet, jinak by to bylo naprosto totéž. Lidé se nezměnili, jen mají nové možnosti.A vtipné je, jak je v lidech hluboce zakořeněn takový "staromilecký" pocit, že správné to bylo tak, jak to bylo dřív a naopak moderní věci vývoji dětí neprospívají. Blbost. Dřív jenom nebyla spousta dnešních věcí, kdyby byly, chovali by se naši rodiče úplně stejně a my, coby děti, také (koneckonců sám si pamatuju jednu hroznou hádku táty s babičkou, že mi rodiče pouštějí pohádky z gramofonu místo toho, aby mi četli - přitom mi četli hodně, ale ještě navíc jsem mohl poslouchat Hurvínka, což bylo tehdy super). V té technice, v internetu, v mobilech, ve facebooku to není. To jsou jen a jen nástroje, prostředky. Některé dovednosti holt postupem času mizí a ničemu to nevadí. U svého dítěte chci, aby umělo věci, které jsou v jeho okolí, které bude potřebovat v životě v současné společnosti. To je důležité. Nějaké tkaničky mi žíly tedy už dávno nervou. To se děti klidně mohou naučit později, až budou větší - ono jim to pak půjde i snáz.
