Černobíle: Linuxové repozitáře, nebo Windows Update?

Současný Windows Update

Jan Sedlák: Softwarové repozitáře v Linuxu jsou na první pohled velice pěkná věc, v případě otevřeného operačního systému však jednoznačně těží ze skutečnosti, že vše, co se v tomto prostředí děje, je open source. Prakticky tedy neexistuje jeden jediný provozovatel repozitáře, který by ručil za programy v něm poskytnuté, za technickou podporu apod.

V případě Windows Update (případně Microsoft Update) by docílení obdobného systému bylo velice složité. Microsoft by na své náklady musel řešit nějakou operativu v rámci umisťování instalačních a aktualizačních odkazů či přímo souborů. Stejně tak by se nemuselo jednat pouze o zprostředkovatelskou službu, a mohl by být donucen k technické podpoře produktů třetích stran.

Pokud by se tedy například objevil případ, kdy do Windows Update bude možné vkládat aktualizační a instalační programy třetích stran pomocí jednoho odkazu vedoucího k výrobci, nikdo by nezaručil, že odkaz bude vždy obsahovat aktuální verze aplikací atp. Těžké by bylo řešení například i licencování jednotlivých aplikací.

Aktuální podoba Windows Update je ideální. Naleznete zde pouze aktualizační procesy produktů Microsoftu s tím, že je vám zaručena technická podpora a další důležité prvky. Aktualizační procesy jiných služeb a aplikací navíc není nutné nechat neustále běžet na pozadí a obírat se o systémové a síťové prostředky, ale stačí si nastavit interval, kdy se mají zapínat a nastavit tvrdá pravidla. Stejně jako při zdravém rozumu není nutné používat antivir, zde platí vesměs to samé.

To, že jednotný aktualizační proces pro komerční a jinak různě licencované programy třetích stran nemůže na platformě Windows fungovat, názorně ukazují mnohé utility, které si dávají za úkol všechny tyto záležitosti sjednodit. Nic nefunguje spolehlivě a technické podpory se logicky nedovoláte.

Linuxové repozitáře

Pavel Nygrýn: Windows používám mnohem více času než Linux, ale i tak má u mne systém s tučňákem (popravdě, v mém Ubuntu byste ho hledali dost obtížně) několik hodin provozu týdně. Pokud bych měl jmenovat funkci, o které si myslím, že je v Linuxu vyřešena mnohem lépe než ve Windows, tak by určitě vyhrál systém pro instalaci a správu aplikací.

Neděste se, nebudu vykládat o tom, jaká krása je kompilace aplikací (není to nic moc a dnes už to dělám s krajní nechutí). Mluvím naopak o systému repozitářů (seznamů programů) a o aplikacích, které s nimi pracují. Instalace programu v moderním Linuxu vypadá asi takto: spustíte správce programů, zadáte klíčová slova nebo si program najdete podle kategorie a popisu, klepnete na tlačítko instalovat. Program i případné knihovny si stáhne a nainstaluje systém sám. Pokud chcete něco, co v repozitářích není, navštívíte stránky výrobce a přidáte jeho vlastní repozitář do prohledávaného seznamu (a použijete první metodu). Teprve pokud nezabere ani to, instalujete ručně, ať už z připraveného balíčku, nebo v krajním případě zmíněnou kompilací.

Krása je v tom, že instalací to zdaleka nekončí. Odinstalování (mimochodem téměř vždy mnohem čistší než ve Windows) je samozřejmostí, podstatné ale je, že všechny takto přidané programy jsou automaticky kontrolovány, a pokud je k dispozici novější verze, je nabídnuta uživateli – a na něm je jen to, aby potvrdil, že ji chce, o víc se starat nemusí.

Systém předem připravených programů určitě ve světě Windows neprojde – spory u různých antimonopolních komisí by pak asi nebraly konce a odpovědnost za chod programů by uživatelé stejně předhazovali Microsoftu. Určitě bych ale uvítal, kdyby se programy po instalaci zařadily do jediného aktualizačního seznamu. Na mých Vistách se teď o internet pere aktualizační nástroj Microsoftu (naštěstí už společný pro Windows a Office), Adobe, Sunu (Java), Macromedie, a to nemluvím o antiviru. V Linuxu je aktualizační program pouze jeden a výjimku tak tvoří pouze Firefox, který si po startu zvlášť zkontroluje doplňky. Pořád mám pocit, že méně běžících procesů je vždy lépe.

Černobíle vychází každých 14 dní v časopise Computer. V aktuálním čísle 8/09 si mimo jiné můžete přečíst megatest 15" notebooků, podrobný přehled benchmarků hardwaru nebo témat o počítačové historii. Na stáncích k dostání od 23. dubna.