Dobře, to, že díky němu se vůbec svět kolem počítačů, mobilních telefonů, PDA a Internetu hnul, beru. Ale zároveň máme velký problém. On kdysi oškuboval a zděravěl a hlavně prodal Unix, který nazýval Dos, ale absolutně ho zničil, udělal z něj nepoužítelný systém, ale prodal. Pak k němu přidal grafickou nástavbu zvanou Windows a udělal ho co nejjednoduší, vnutil ho školství, aby s ním všechny učili, udělal si své uzavřené formáty (Office, kódování češtiny atd), aby ho všichni museli používat.
Nu, dobře, ale v čem je problém? Windows 9x nikdy nebyl operační systém. Byla to jen omálovánka. Neuměl pracovat s procesy, neznal uživatelská práva, práva k souboru, práva k spustitelnému kódu. Jeho systém souborů FAT32, to raději ani nemluvit. Jenže máme tu velký problém, Windows neomezeně dovolili každýmu programu cokoli. Tak jsme se dostali do fáze, kdy 90% binárního kódu obsahuje vir, spyware, nebo nějaké zadní vrátka. I software od velkých výrobců si tak něco upravi. Jak je možný, že Windows DOVOLÍ PROGRAMU NA PŘEHRÁNÍ FIRMWARE DVD MECHANIKY, ABY JI PŘEHRÁL? Jak ví, že to neni vir na zničení mechaniky? JAk může jakýkoliv program například si změnit asociace souboru? Například, že soubory mp3 bude otvírat Winamp?
Microsoft to dnes již pochopil. Ve Windows Vista už existují práva k soburou, lidi na to nadávají, dříve to muset neuměli. Programátory učí Microsoft, aby psali soft, kterej lze spustit i pod neadministrátorským účtem, jenže programátoři pro Windows jsou prasata co uměji o něco víc než běžný uživat (tj, klikat (čti objektově programovat v placenym prostředí od MS, které je učí na školách sponzorovaných MS). Windows se učí od Linuxu, už od Windows 2000. Ať jsou to práva k souboru, power shell, správa procesů atd. Stává se z něho kvalitní systém, ale ten už tady máme dávno, ještě než nějaký Windows byl. Unixové systémy, například Linux mají historii, nějakou strukturu, veškerá nastavení, systém souborů, všechno má logiku a systém. Windows ho nemají, ani nechtějí (neni to open source, před běžným uživatelem musí být vše skryto). Ve Windows mě nebavilo, že každý program si mohl dělat co chce, že po nainstalování pár programů se systém tak zpomaloval, že veškeré problémy jsem musel řešit reinstalací, protože je to prostě asi rychlejší, než hledat chybu v uzavřeném systému. V Linuxu má vše logiku. Nastavení v textových souborech, na všechno speciální adresář, žádný debilní binární registr atd. A hlavně už jsem nechtěl mít antivir, anti spyware, anti tohle a tohle atd. Když nepovolim k adresáři přístup k zápisu do jiného adresáře než /home/ danému uživateli, tak prostě vim, jemu to v práci neuškodí a žádný program co spustí nic nepoškodí. Nepotřebují vydělávávat peníze antivirovým společnostem. :)
Chybu udělal v tom, že chtěl systém co nejvíc zjednodušit běžným uživatelům a než na kvalitu dříve myslel spíš na to, jak lidi udělat na systému závislí, aby nemohli používat jiný OS.