Automatické aktualizace mají své opodstatnění u rychlého globálního přechodu na novou verzi programu. V případě operačních systémů pak hrají obrovskou bezpečnostní roli, což ostatně před pár lety ukázal i raketový nástup Confickeru na počítačích, které toto elementární pravidlo nedodržovaly.
Postupem času se začaly o aktualizace hlásit i prohlížeče. Dnes tuto automatiku ovládá jak Firefox, tak Chrome a mnozí další. V případě Chromu se ke všemu jedná o automatický proces, prakticky si tedy nemusíte všimnout, že už používáte zase něco nového.
Tento přístup má samozřejmě své zastánce i kritiky, nicméně faktem zůstává, že se výborně uplatňuje při celosvětovém přechodu na novou verzi. Všimli si toho také na blogu Royal Pingdom a podívali se, jak se v průběhu měsíců měnil tržní podíl právě posledního jmenovaného – Chromu. Nejde přitom o náhodný výběr, Chrome se totiž díky vysoké frekvenci vydávání nových verzí dobře porovnává i v kratším časovém úseku. Ostatně i samotné verzování Chromu je určitou formou marketingu, každá nová „major“ verze totiž povětšinou přináší spíše drobnější změny a vylepšení, které by si zasloužily spíše „minor“ verzování třeba po vzoru Opery nebo Firefoxu. Stejně jako v případě Internet Exploreru ale Google nikdy nevydá Chrome 7.2 – pouze řadu 1, 2, 3, 4 doplněnou rozlišením na samostatné „buildy“ – sestavení.
Chrome má dnes nejefektivnější zavádění nových verzí
Zdroj dat: StatCounter
Obrázek dostatečně názorně ukazuje, co automatická aktualizace přináší – už několik měsíců po vydání nové verze tu předchozí nepoužívá skoro nikdo. Tento přístup v sobě pochopitelně skrývá určitá rizika (rychlá nekontrolovatelná změna programu, podmínek aj.), na druhou stranu z programu dělá vlastně jakýsi živý proud, který se neustále vyvíjí a verzování má tedy skutečně pouze vedlejší marketingový význam ve smyslu: „podívejte se, už máme vyšší číslo než konkurence“.