Každé auto vybaveno centrální jednotkou, které prostřednictvím Wi-Fi šíří do okolí informace o pohybu a stavu auta ostatním vozidlům. Od roku 2017 možná běžná praxe v USA.
Americký úřad pro bezpečnost silničního provozu (NHTSA) vydal tento týden zprávu o navrhovaných standardech vzájemné komunikace vozidel. Bezdrátová výměna informací, která by šifrovaně měla probíhat v pásu Wi-Fi 802.11p (5,85 – 5,925 GHz), má za úkol především snížení počtu nehod. Díky tomu, že by o sobě měla jednotlivá auta vědět, mohou bezpečnostní systémy varovat řidiče před nebezpečným předjížděním nebo o skrytém vozidle v mrtvém úhlu bočního zrcátka. Systému se začalo přezdívat „mluvící auta“.
Komunikace bude probíhat na frekvenci 5,85 - 5,925 GHz a odhadovaný dosah je 275 metrů (zdroj: NHTSA)
Sjednocení standardů
Komunikace V2V (vehicle-to-vehicle) není úplnou novinkou. Poprvé byla předvedena v roce 1991, avšak tehdejší technologie neumožňovala masové rozšíření. O 20 let později však nastala doba, kdy máme prostředky, které systém umožní realizovat při snesitelných nákladech.
Americké ministerstvo se tedy zavázalo připravit potřebné regule a standardy k tomu, aby mohla být tato komunikace uzákoněna. Kromě nově vyrobených aut by se prostředky pro vzájemnou komunikaci mohly montovat i do starších vozidel. Náklady na výbavu jednoho vozidla jsou odhadovány na 350 dolarů (tj. cca 7 400 Kč).
V současné době již někteří výrobci jako Ford tyto funkce testují. Aby spolu však mohla komunikovat vozidla nezávisle na výrobci, bude třeba vládního zásahu a nařízených norem.
Nepředjížděj, teď jedu já
Nejdůležitějším údajem, který bude každé takto vybavené auto vysílat do okolí je jeho poloha, rychlost a směr. Z toho důvodu bude každé auto vybavené přijímačem GPS. Pokud signál s polohou a směrem zachytí druhé auto, snadno si každé z nich určí vzájemnou polohu a případně vyhodnotí hrozící kolizi. Z toho důvodu bude vysílán i úhel natočení kol nebo stav převodovky (zařazeno/neutrál).
V základním balíčku informací nebude chybět stav brzd nebo stav ABS a dalších asistenčních systémů. Samozřejmostí pak bude šířka a délka vozidla. Všechny tyto údaje se budou vysílat v primárním rámci BSM (Basic Safety Message), jenž by měl být do okolí šířen desetkrát za sekundu. Frekvence se však v průběhu testování může měnit.
Několik tradičně nebezpečných situací, kterým může vzájemná komunikace vozidel zabránit (zdroj: NHTSA)
Sekundární rámec, jenž bude vyslán například jednou za sekundu pak může obsahovat volitelné informace, které se budou lišit podle výrobce a typu vozidla. Mohou v něm být zahrnuty třeba informace o stavu světel, stěračů, může jím být do okolí vysílána informace o nepojízdném autu či o tom, jak je vysoký návěs za tahačem.
Výsledkem má být systém, který vyhodnotí a upozorní řidiče na to, že by například neměl přejíždět do levého pruhu neboť má předjíždějící vozidlo v mrtvém úhlu. Další ukázkovou situací je předjíždění pomalejšího vozidla před horizontem, za který nejde vidět. Pokud by se s tímto systémem vydal řidič do levého pruhu, spustilo by se hlasité a viditelné varování o hrozící kolizi.
Komunikace s okolím
Kromě komunikace samotných vozidel se v připravovaných návrzích počítá i s komunikací V2I a V2O. V prvním případě se jedná o komunikaci s okolím (vehicle-to-infrastructure), čímž mohou být semafory, nebo vysílače ve městech či v blízkosti silnice. Posledním typem komunikace je s ostatními účastníky silničního provozu jako jsou chodci nebo cyklisté (vehicle-to-other).
Není si tedy těžké představit, že vozidlo zaznamená například informaci o červené na semaforu a v případě nerespektování řidičem náležitě zasáhne. To stejné může platit o překračování rychlosti v obcích či úsecích s omezenou rychlostí. V případě vhodně vybaveného přechodu by pak mohl být řidič varován před přecházejícím chodcem.
Počítač do každého auta
O chod celého systému se má v každém vozidle starat centrální bezpečnostní jednotka, která bude zpracovávat údaje ze zabudovaných senzorů, centrální jednotky auta a GPS. Ta bude kromě polohy využívána pro určení přesného času, jenž bude nutný pro vzájemnou komunikaci. Dále bude obsahovat paměť, ve které budou uloženy údaje o vozidle jako jsou zmíněné rozměry.
Co vše přibude v amerických autech po roce 2017? (zdroj: NHTSA)
Protože je pro předávání údajů určeno standardní pásmo, jenž je lehce odposlechnutelné, je nutné šifrování takové komunikace. V návrhu je asymetrické šifrování, které má zajistit nenapadnutelnost systému.
Nutnost pro auta bez řidiče
Systém V2V komunikace je v případě běžných aut doplňkem, který zvýší bezpečnost provozu a sníží počty obětí dopravních nehod. Úřad pro bezpečnost silničního provozu počítá s tím, že ročně takový systém zabrání 592 000 srážkám a zachrání 1083 lidských životů.
Stále častěji se však hovoří o autech bez řidiče, která by se za pár desítek let mohly stát standardem v dopravě. Ta se stále spoléhají na vlastní senzory a veškeré dění musí zpracovávat z vizuálních dat. V okamžiku, kdy se však stane běžnou součástí dopravy komunikace mezi vozidly, se provoz aut bez řidiče stane jednodušším a bezpečnějším.
Samozřejmě to má ale i stinné stránky – jakmile by se systém rozšířil a řidiči na něj budou spoléhat, začnou být pro ně o to víc nebezpečná auta, která takto vybavena nebudou. Ne každému se také líbí idea, že by jeho automobil vysílal do okolí hromadu informací o tom, kde a jak jede nebo v jakém stavu má své auto. To už jsou v součtu informace, které by se daly považovat za soukromé. A problematických bodů je víc, třeba i únosnost z hlediska vytížení frekvenčního pásma.
Legislativa je zatím ve fázi návrhu a rozběhla se veřejná diskuze. Systém je z technologického hlediska připraven a pokud by zákonodárci odhlasovali jeho zavedení, může být pro nová auta v USA povinný už od roku 2017.
