Každé čtvrtletí vydává Akamai statistiky internetu. A i v těch naposledy zveřejněných figuruje Česká republika na poměrně slušné příčce.
Každé čtvrtletí vydává Akamai svoji studii State of the internet. Mnohem zajímavější je ale do podobné zprávy nahlédnout spíše jednou za rok, nebo klidně i obrok, protože pak už si nějaké změny skutečně všimnete.
Akamai je jedním z největších CDN systémů na světě a své služby nabízí třeba Microsoftu, Applu, Googlu a dalším velkým hráčům včetně tisíců drobných webů. Akamai a jemu podobné systémy tu jsou od toho, aby byl váš obsah na webu rychle dostupný ze všech končin světa.
Microsoft používá Akamai pro rychlou distribuci aktualizací Windows, stejně tak Adobe, YouTube Akamai v minulosti vícekrát použil pro přímé přenosy a tak dále. Díky těmto obřím zákazníkům může Akamai s jistou pravděpodobností říci, že zná světový internet. Jeho služeb jste totiž alespoň jednou v životě využili i vy.
Ve třetím čtvrtletí minulého roku zaznamenal Akamai 615 milionů IPv4 adres z celého světa. Všechny tyto přístupy změřil, analyzoval a sestavil hromadu žebříčků a statistik.
Největší internetové země
Podle počtu získaných IP adres zůstávají největší internetovou velmocí Spojené státy, kterým ale za krk funí Čína. Třetí místo okupuje Japonsko následované Německem a Francií. Pozice Číny je ale složitá, díky tamnímu firewallu a uzavřenosti trhu, který se orientuje spíše na místní služby (Baidu a další), se nemusí do statistik Akamai zapsat dostatečně reprezentativně a ve skutečnosti tedy může klidně okupovat první místo. Ostatně jiné statistiky co do počtu internetových uživatelů tomu rozhodně nasvědčují.
Deset největších internetových zemí podle Akamai (Q3 2011)
Nejrychlejší země z pohledu průměrné rychlosti připojení
Tento žebříček je už mnohem zajímavější, neboť v něm figuruje i Česko. Je to vlastně desítka zemí, které mají dlouhodobě nejvyšší průměrnou rychlost připojení na servery Akamai. Předním místům kraluje Korea, Hongkong a Japonsko, našince nicméně potěší sedmá příčka, kterou okupuje Česká republika s průměrnou internetovou rychlostí 7,3 Mb/s.
Deset zemí s nejrychlejším průměrným připojením podle Akamai (Q3 2011)
A k tabulce zemí připojím ještě informaci z žebříčku stovky průměrně nejrychlejších měst. Zde totiž najdete i Brno, které se umístilo na 75. příčce (7,9 Mb/s) a vesničku jménem Česká (7,5 Mb/s), která se ke všemu nachází jen pár set metrů za katastrální hranicí Brna.
Země s rychlým internetem
Češi nakonec figurují i v dalších rychlostních statistikách. Jednou z nich je například desítka zemí z hlediska připojení, které dosahuje alespoň 5 Mb/s. Akamai tuto rychlost definuje jako „high broadband“.
Deset zemí podle rychlosti připojení alespoň 5Mb/s (Q3 2011)
Nejpomalejší země světa
Tento žebříček představuje naopak země, ze kterých se na servery Akamai nejčastěji připojovali surfaři, jejichž připojení nepřekročilo rychlost 256 kb/s. Asi nebude překvapením, že se z většiny jedná o země Afriky a Asie. Docela vysoko ovšem vystoupaly i Spojené Státy, které mají ve větších městech a na pobřeží sice poměrně rychlý internet, stačí se ovšem vzdálit od nejbližší optické linky a rychlosti závratně padají. USA trpí tím, čím všechny velké země – obrovskou rozlohou, kterou nelze spolehlivě zasíťovat.
Deset zemí s nejčastějším připojením méně než 256 kb/s (Q3 2011)
Evropa
Akamai zpracovává také samostatné žebříčky pro kontinenty v ekonomickém pojetí. Nás se týká region EMEA, tedy Evropa, Středozemí a Střední východ (Afrika samostatně). Z hlediska průměrné rychlosti se umístila Česká republika na třetím místě za Nizozemskem a Švýcarskem. Slovensko se umístilo na dvanáctém místě.
Nejrychlejší průměrný internet v Evropě podle Akamai (Q3 2011)
Jakou to má váhu
Data z Akamai je třeba brát s určitou rezervou. S Akamai se totiž setkáte hlavně při stahování náročnějších dat streamů a instalačních balíků, což nemusí provozovat zvláště uživatelé s tragičtějším připojením. Akamai zároveň měří pouze rychlost připojení do zahraničí – pokud v cílové zemi tedy nemá vlastní CDN infrastrukturu. Průměrný uživatel nicméně stále z velké části surfuje na lokálním domácím internetu – v našem případě na tuzemském NIXu.
Ovšem i to se s rostoucí popularitou Facebooku a dalších zahraničních globálních služeb mění a hlad po rychlém připojení hlavně do zahraničí tedy i nadále poroste. Zatímco v ceníku internetového provozovatele najdete (zpravidla) garantovanou rychlost na poslední míli, nebo v jeho vlastní páteřní síti, skutečná rychlost při komunikaci se serverem kdesi za oceánem, případně rychlost do jiné české subsítě, může být pochopitelně diametrálně odlišná.
Zajímavý je také pohled na některé východní evropské trhy. Například na Rumunsko. V těchto zemích se s internetifikací započalo poději, buduje se zde tedy zpravidla novější infrastruktura. Jinou věcí je ale penetrace – ta je zde zpravidla výrazně hroší. Díky tomu platí jednoduché pravidlo: buď v těchto zemích internet nemáte (významné procento populace), nebo ano a v takovém případě je zpravidla docela rychlý.
