božínku, prakticky vše, co jsi uvedl, je mimo, a bylo to přesně obráceně. Počítače se upgradovaly naopak mnohem častěji než dnes, protože výkon i kapacita letěly každý rok o mnoho nahoru, což dnes (resp. posledních 10, ne-li již 15 let) rozhodně neplatí.Co se týká multitaskingu, uff, to je taky pitomost, preemptivní multitasking uměla má Amiga již na začátku devadesátých let, a to měla výkon ještě o dobré 2 řády menší než PC, o kterých píšeš (ano, CPU o pouhých 7 MHz vybavený pouhou 0,5 MB pamětí stačil na provoz preemptivního multitaskingu s grafickým uživatelským rozhraním). Widle ve verzi 3.11 preemptivní multitasking neměly, nicméně win95 již začal být použitelnější, a s ním paralelně vyvíjená NT byla preemptivní naprosto dostatečně. A rozhodně na to nepotřebovala více jader či alespoň hyperthreading. Iluze současného běhu se prostě vytvářela dostatečně rychlým přepínáním kontextu, což zvládala, jak jsem napsal již výše, dokonce i Amiga 500 se 7MHz Motorolou 68k.P.S. Netvrdím, že za určitých okolností nemohlo docházet k zasekávání ostatních programů či celého systému. To konec konců jde vidět občas i dnes, byť dříve to bylo určitě častější. Ale právě proto, že to lze vidět i dnes, je evidentní, že zdroj potíží nebyl a není v existenci více jader, ale spíše v I/O, špatně nastavených prioritách, chybách OS, kooperativnosti namísto preemptivnosti multitaskingu a dalších věcech.