Dobrý novinář umí naslouchat svým čtenářům. Adam Javůrek to dotáhl dál: poslouchá je a vypráví jim jejich vlastní příběhy. TAG rozhovor.
Adam Javůrek vystudoval žurnalistiku (na FSV UK), živí se žurnalistikou (v deníku Sport a týdeníku Reflex), učí žurnalistiku (na FSV UK, FF UPOL a LŽŠ Havlíčkův Brod) a vymýšlí, co bude se žurnalistikou dál (ve firmě Next Big). Za sebou má angažmá jako vedoucí internetových projektů Respektu a šéfredaktor Médiáře, nebo vymýšlel novinářské experimenty pro slovenský deník SME. V roce 2003 dostal Novinářskou křepelku za průkopnickou činnost v internetové žurnalistice.
Adam Javůrek na Twitteru: @adbar
<skoky na lyžích>
Nejlepší sport na světě. Každý skok sám o sobě je drama a estetický zážitek. Těch máte v závodě dohromady osmdesát za sebou a s každým dalším skokem napětí vzrůstá, protože skáčou lepší a lepší skokani. Sport už víc škálovat nejde.
Skoky jsou navíc sportem pro mobilní generaci a ideální hra pro dopravní prostředky: vše je koncentrované do krátkého časového úseku, jednou dvakrát si skočíte a je to. Zkuste si zahrát v MHD fotbal – to je neprakticky dlouhé…
<Philadephia Flyers>
Jeden z nejzajímavějších start-upů současnosti. Přebudovali tým, mají kupu nováčků, vytvářejí identitu mužstva od nuly. Jako mentora si najali Jaromíra Jágra, což byl skvělý krok. Pro mě osobně i dva příjemné osobní zážitky: Zaprvé jsem se přichomýtl k tomu, že jsem přes kolegu pomáhal se založením Twitteru Jaromíra Jágra a přitáhl jsem na intelektuální Twitter krapet hokeje. Zadruhé jsme vyrazili s @cermak, @mmister, @kalenskyj a dalšími do hospody a přitáhl jsem na hokej krapet intelektuálního Twitteru.
Hokej na Twitteru. Jágr už má přes 90 tisíc followerů
<Kometa Brno>
Fandil jsem jí, protože fandím outsiderům. Člověk u nich vidí větší nadšení, a když to nedopadne, tak to míň bolí. Když vypadne outsider, není to přeci žádné zklamání, nýbrž poctivý standard. Ještě raději mám Rytíře Kladno. Jsou to holt ještě větší lůzři.
<strojově generované zprávy>
Docela v ně věřím. Fakt asi nemá smysl, aby základní reporty z tuctových utkání nebo z událostí na burze psali lidi. Když budou dobrá data, systém už z toho suchý informativní článek napíše. Až se ale tohle rozjede naplno, vznikne řada paradoxních situací. Třeba na burzách víc a víc řádí automaty, které vyhodnocují obsah médií a podle toho samy investují. Takže nastane fáze, kdy si roboti budou psát články a roboti to budou vyhodnocovat.
<ZX Spectrum>
Kdepak, Schneider CPC 464. Začátek základky, kazetová mechanika, Basic, „programování“ podle učebnice („Ahoj, jak se jmenuješ?“ „Adam.“ „A kolik vyděláváš měsíčně, Adam?“ „5000.“ „Měl bys vydělávat víc, Adam!“ a podobné revoluční programy). Hodiny hraní Saboteura, Fruity Franka a Football Managera. Jednou za rok mě popadne retronálada a zapínám emulátor. Nojo, o víkendu na to asi vletím.
<crowdfunding>
Projektům, které se snaží udělat systém z finančních příspěvků od pravidelných uživatelů, jsem vždycky fandil, ale nikdy moc nevěřil: jako třeba novinářský web spot.us, kde si člověk vybere kauzu, podpoří ji finančně a novinář ji pak zpracuje. Hezké, ale jedou tempem 60 článků za rok. Kickstarter mi ale ukazuje, že jsem se mýlil.
Budeme si za reportáže platit?
<chytrý dav>
Nešťastný termín, protože ta dvě slova považuje spousta lidí za protimluvy. Kdyby se tak mohlo říkat „víc hlav víc ví“, člověk by si ušetřil spoustu vysvětlování a víc se zaměřil na experimentování. Přesto mám na disku spoustu čísel a dat z různých hokuspokusů s davem: když tisíce lidí investovaly na virtuální burze, tipovali vítěze voleb atd. Chtěl jsem to všechno proprat v rámci doktorandského studia a najít nějaké univerzální moudro, ale tahle představa vzala hodně rychle za své: není čas.
<Next Big>
Jedeme podle plánu, naše firma je stále NextBig.
<data a příběhy>
Spojité nádoby, což si bohužel leckdo neuvědomuje.
Miluju data, kolega si ze mě kvůli tomu pořád utahuje a říká, že bych byl nejradši, kdyby mě někdo platil za počítání samohlásek v článcích nebo za jiné podobně zásadní věci.
Data bez silného příběhu jsou fajn, ale mají omezený efekt. Třeba ukázat všechny konflikty v Iráku na mapě je cool, ale běžný člověk si za tím nic nepředstaví. Ukázat je na jednom městě v jediném dni už je lepší. Ale úplně nejlepší je ty konflikty položit v poměru 1:1 na mapu Prahy, aby se do toho člověk pořádně vžil: Kdyby Praha byla Bagdád, tak tady všude by byli v jediném dni mrtví…
<2048>
Pokud budu furt sedět za počítačem, tak se toho možná ani nedožiju. Snad medicína pohne. Pokud ano, tak se těším: nebude vadit, že nemám řidičák, protože auta budou jezdit sama. Chytré čočky do očí. Podívám se na kolegyni důchodkyni a uvidím, že míří do obchoďáku a že jestli vyrazím ihned taky, tak dostanu slevu na prací prášek, po čemž samozřejmě okamžitě skočím. V Praze začne příprava stavby metra D.
<občanská žurnalistika>
Ukázalo se, že z těch dvou vizí: web plněný amatérskými novináři versus náhodné „akty žurnalistiky“ od nenovinářů, kteří se přichomýtnou k něčemu zajímavému, drtivě vyhrála ta druhá a je to logické.
Média už se s tím docela naučila zacházet. Hodně se třeba „těším“, až Česká televize využije svou novou krizovou mapu Česka, která využívá elementy občanské žurnalistiky a crowdsourcingu. Bohužel to vyžaduje nějakou tu přírodní katastrofu, takže si klidně rád počkám do roku 2048.
<gamifikace>
Všichni máme rádi hry a hry se víc a víc prolínají do čehokoli, co děláme. Vždyť i tag rozhovor je pokus o kombinaci hry a rozhovoru, ne? Baví mě vymýšlet takové hry pro média. Před pár lety jsem navrhl projekt Zajtrajšie.sme.sk, kde čtenáři tipují, co se v budoucnu stane. Škoda, že se to nedočkalo větší redakční podpory, mohlo to mít větší šťávu. Teď dělám nějaké projekty pro isport.cz a to je samozřejmě úplně ideální platforma pro gamifikaci: sport je na hře postavený a nikdo se nebude pozastavovat nad tím, jestli je to dost seriózní.
