Evropa přemýšlí, jak uchopit nevídanou svobodu internetu. Zatím to sledujeme z povzdálí, regulace už ale klepe na dveře i u nás a s ní i riziko snadného zneužití. Čeká internet změna?
Na evropské scéně se stále častěji mluví o regulaci internetu a to jak přístupu na něj, tak blokování určitého obsahu. Pro tuzemského čtenáře jsou však podobné kauzy stále poměrně vzdálené, média o nich informují jen okrajově a člověk se chlácholí představou přeci jen poněkud liberálnějšího práva – respektive mezery v právu, která nám umožňuje činnost, která je v mnoha jiných zemích nemyslitelná.
Výroky některých europoslanců, tužby francouzského prezidenta, sílící tlak lobbistů zastupujících multimediální průmysl, stále mocnější britskou organizaci IWF, která spravuje tamní černou listinu zakázaných webů a kauzu kojících matek na Facebooku, která byla dle zlých jazyků ve skutečnosti jen velmi nápaditou marketingovou kampaní samotného Facebooku, tak bereme spíše na lehkou váhu.
Regulace vystrkuje pařáty i u nás
Regulace internetu v mnoha podobách je přitom realitou i u nás. Přesvědčit jsme se o tom mohli na začátku roku, kdy se do médií dostala zpráva o tom, že se několika senátorům podařilo horní komorou Parlamentu protlačit novelu zákona, která by nařizovala poskytovatelům internetového připojení blokovat přístup k internetové pornografii (novela neprošla Poslaneckou sněmovnou), český Vodafone pak po vzoru své britské centrály filtruje svůj mobilní internet už téměř rok a na základě černé listiny výše zmíněné organizace IWF rozhoduje, co je pro jeho zákazníky dobré a co špatné.
Průzkum SPIR: 3/4 populace nesouhlasí s regulací internetuV únoru proběhl průzkum veřejného mínění na téma státní regulace internetu. Analýzu zpracovala společnost Mediaresearch pro Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR). Na reprezentativním vzorku společnosti se ukázalo, že bezmála 3/4 obyvatel nesouhlasí s jakoukoliv formou státní regulace internetu.  
Základní výsledky průzkumu a rozdělení podle pohlaví, věku a vzdělání respondentů
Z grafu je patrné, že po svobodném internetu touží všechny věkové skupiny popluace a příliš nerozhoduje ani vzdělání. Rezolutní ne nejčastěji zastávají lidé středního věku, nejmladší věková skupina má kupodivu nejméně odpůrců. S jistou mírou regulace by se přirozeně spíše smířily ženy než muži. Kompletní výsledky průzkumu najdete na webových stránkách SPIR |
Na webové televize bude dohlížet Rada
Téměř za naprostého nezájmu médií se formuje návrh internetového zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů, který upravuje evropskou legislativu z konce osmdesátých let minulého století – tzv. televizi bez hranic. Nový zákon by měl na internetové televizní vysílání pohlížet jako na běžnou televizi, takové vysílání velkých stanic by tedy i na webu podléhalo pravidlům RRTV. Otázkou zůstává, jak se bude zákon ve své závěrečné podobě chovat k takovému YouTube nebo Streamu.
Před dvaceti lety řešil svět podobný problém, ale novou a právně neuchopenou mediální platformou ještě nebyl internet, ale satelitní vysílání, které umožňovalo kdysi prostorově poměrně omezený televizní signál šířit do celého světa. Evropa se tehdy rozhodla takto šířený signál regulovat, aby mohl být bez problémů dostupný v různých zemích s různou legislativou.
Svého času zakázané zboží na internetu: Přebal desky Virgin Killer ve Wikipedii a fotografie kojící matky na Facebooku (8 % české populace by regulovalo nahotu na internetu)
Evropská unie před více než rokem došla ke zjištění, že se televizní signál už nešíří pouze terestricky a satelitně, ale i skrze fenomenální a nezkrotný internet a předala národním legislativám požadavek, aby se do dvou let rozšířil původní koncept televize bez hranic i na web, na web, na kterém by platila podobná regulační pravidla jako v televizi.
Problém ale spočívá v tom, že nelineární internetovou televizi si s trochou nadsázky může v době cloud computingových hostingů postavit každý movitější uživatel. Vystačíte si s levnou kamerou, softwarovou střižnou a zelenkavým klíčovacím plátnem. Nepotřebujete žádnou televizní licenci či smlouvu se satelitními a kabelovými operátory – konektivitu a úložiště zajistí za několik tisíc korun měsíčně některý z mnoha přenosově náročných hostingů počínaje webovým službami Amazonu a konče třeba českým Streamhostingem. Koneckonců, svůj „televizní kanál“ si můžete založit i na YouTube, který automaticky zajistí alespoň minimální sledovanost.
Nejrůznějších lineárních (souvislých, ČT24) nebo nelineárních (Youtube, Stream aj.) internetových televizí tedy existují stovky a tisíce a s trochou nadsázky by leckterý evropský úředník mohl považovat za internetovou televizi i naše videa zde na Živě.cz. Realita naštěstí tak přísná nebude.
Průzkum SPIR: Pokud něco regulovat, tak snadno dostupnou pornografii Ti, kteří v dotazníku souhlasili alespoň s určitou regulací by nejčastěji omezili přístup k internetové pornografii, která dodnes tvoří jednu z největších částí celého webu, na druhém místě by pak respondenti rádi omezili přístup k násilí a projevům extremismu. 
Co by měl stát na internetu regulovat
Polovina respondentů hlasujících pro regulaci požaduje omezení snadného přístupu k tématům erotiky a sexu, více než třetině také vadí reklama orientovaná na děti a nahota jako takové, se kteoru měl před několika měsíci problém například americký Facebook, který blokoval fotografie odhalených kojících matek. |
Možná jsme jen rozmazlení internetovou anarchií...
Pokud toto vše smísíte dohromady, možná stejně jako já dojdete k závěru, že regulace televizního vysílání na internetu je špatná, internet je přeci jaksi svobodný. Nelze se ale divit ani úředníkům Evropské unie, pokud totiž na problém pohlédnete jejich optikou, je internetová platforma jen dalším stupněm, dalším veřejně dostupným nosičem informací po rozhlasu, terestrické televizi a satelitu. Stejně jako by se většina z vás pozastavila, kdyby v deset dopoledne objevila na Nově tvrdou pornografii, měl by se každý z vás pozastavit nad tím, že podobnou pornografii objeví i na veřejně dostupném internetu – placené erotické servery by v tomto případě byly analogií placených kabelových nebo satelitních kanálů pro dospělé.
A přesto, (nejen) pornografii na síti považujeme za jakousi výsadu, svobodu a právo co nejvolnější seberealizace na webu. Internet nám snad ze zvyku připadne jiný a odlišný – v jakémsi slova smyslu stojící nad systémem, ve skutečnosti je ale jen otázkou času, kdy do něj regulace skutečně pronikne a ostře jej rozdělí na bílý a šedý internet. Webové televize budou moci vysílat pouze se svolením rozšířené Rady pro rozhlasové a televizní (a internetové) vysílání a netolerantní diváci ji budou zahlcovat nejrůznějšími stížnostmi.
Problémy měla svého času i legendární reklama „až to budu natírat příště…“,
na YouTube ji ale najdete – dosáhne jednou RRTV i na webové nelineární televize a videoportály?
Čeští návštěvníci internetu mají zatím jasno a stejně jako v zahraničí se tvrdě staví proti jakýmkoliv projevům restrikce a omezování internetu. Požadují to, za co platí drahé paušální poplatky a z přirozeného pocitu se neztotožňují s představou, že jakási vyšší a těžko kontrolovatelná autorita, která může být ke všemu složená ze zcela neautoritativních zástupců, bude rozhodovat o tom, co je dobré pro naše oči a uši. Ostatně internet nespravuje stát ani Unie, proč by se tedy do něj měly obě instituce plést?
Na internetu našla (možná dočasné) útočiště i nevýchovná reklama na alkohol
Mediální historie ale dává za pravdu přesně takové zdánlivě pochmurné budoucnosti, podobné televizní a rozhlasové rady totiž fungují a pracují po celém světě bez masové kritiky komunity diváků. Televizním zpravodajstvím občas prolétne zprávička o stížnosti na „špatně působící“ reklamu, to je ale zhruba tak vše. Z tohoto úhlu pohledu bychom se tedy měli dříve či později dočkat stavu, kdy bude internet ostře rozdělen vedví. Zatímco ten bílý web, který bude volně přístupný každému návštěvníkovi, bude moci nabízet jen „státem schválený typ informací“, šedá placená zóna bude jakousi vzpomínkou na mladičký internet přelomu 20. a 21. století.
... anebo je internet skutečně nezlomný fenomén
Možná se to ale nakonec nestane, internet je přeci jen jiný. Ačkoliv jej mohou evropští i tuzemští byrokraté zaměňovat za pouze další komunikační kanál v řadě, který se formálně neliší od rozhlasu nebo televize, obsah internetu neovládá několik tisíc televizních stanic, ale poměrně nezávislí majitelé komunikačních linek, stovky tisíc majitelů nejrůznějších portálů, správcové bezmála sto milionů aktivních webových domén a společně s mobilními uživateli a návštěvníky internetových kaváren také 1,5 miliardy surfařů, díky nimž se World Wide Web každý den rozroste téměř o tři miliardy webových stránek. Ukažte mi byrokratickou sílu, která by takový ekosystém dokázala dlouhodobě ukočírovat – ostatně ani nechvalně proslavený Velký čínský firewall není nezlomný.
