Objevte kouzlo HDR fotografie

Jeden jako druhý

Kdybychom chtěli psát o každém programu zvlášť, museli bychom popisky Photomatixu zkopírovat do podobných odstavců u easyHDR, programy jsou si totiž opravdu velmi podobné. Výjimkou nejsou ani instalace, které sestávají z několika málo rutinních kliknutí.

Photomatix - hlavní okno aplikace

Aby bylo možno navrstvit více fotografií na sebe, je je třeba otevřít. Ve Photomatixu pomocí příkazu HDR - Generate, v easyHDR pak kliknutím na velké tlačítko Open v nástrojovém panelu na pravé straně okna. Pro zdrojové soubory je nejlepší využít formát TIFF, do nějž je tedy třeba ještě před otevřením ve Photomatixu či easyHDR výchozí fotografie uložit.

easyHDR - hlavní okno aplikace

Nezmění-li při převodu z RAWu váš software pro práci s RAWy údaje o expozici v EXIF informacích (typicky se takto chová Image Data Converter dodávaný k fotoaparátům Sony), je třeba expoziční rozdíly nastavit ručně. Oba HDR programy umí volit krok korekce expozice z nabídky, pouze easyHDR však bezproblémově určí středně exponovanou fotografii a odpovídající stupeň korekce přiřadí všem ostatním. Photomatix má spíše než cokoli jiného v této situaci snahu se neočekávaně bortit. Ihned po výběru obrázků můžeme nastavit jejich zarovnání či kompenzaci případných pohybujících se objektů na scéně.

Krok dvě: Tone Mapping

Tone Mapping je sjednocující název pro sadu digitálních úprav obrázku sloužících k ovlivnění nastavení světelnosti, kontrastu, barevnostu apod. Pro jejich ovládnutí v obou programech plně postačuje elementární zkušenost s úpravami bitmapové grafiky. Více si nejspíše s těmito nastaveními pohrajete ve Photomatixu, neboť jím generované HDR snímky nejsou, jak jsme již naznačili v minulé kapitole, tak barevně a světelností oku lahodící jako obrázky pocházející z easyHDR.

 
Nastavení velikosti kroku EV při výběru vstupních fotografií

Ve Photomatixu je Tone Mapping opět dostupný pod příkazem HDR. V easyHDR jej naopak najdeme vždy připravený na pravé straně obrazovky. Možnosti obou programů jsou velmi podobné. Z elementárních věcí si můžeme pohrát s nasycením barev, kontrastem, jasem a dalšími užitečnými funkcemi. K ruce nám vždy je živý histogram.

 
Tone mapping - Photomatix a easyHDR

Do třetice každý po svém

Vyladíme-li za pomoci v reálném čase se obnovujícího náhladu všechny parametry překryvu obrázků a Tone Mappingu, je čas na finální krok. Po spuštění generování HDR snímku si u fotografií ve vysokém rozlišení i na nejmodernějších strojích několik desítek vteřin počkáme. V tuto chvíli lze již novou fotku uložit do nějakého standardního formátu. Photomatix nabízí pouze TIFF (8- i 16-bit), easyHDR se chlubí širší nabídkou: TIFF (24- a 48-bit), JPEG (24-bit) či BMP (24-bit).

Žádný z programů není pouze jednoúčelovým nástrojem, oba zvládají i hrstku doplňkových funkcí. Nově vzniklý HDR obrázek tak lze ořezávat, zmenšovat, zaostřovat i otáčet. EasyHDR obsahuje něco málo dalších digitálních filtrů jako například rozmazávání či vyvážení bílé barvy. Photomatix zase vystrkuje růžky po stránce možností automatizace: Podporuje dávkové zpracování souborů.

HDR je fajn... a zadarmo dvojnásob

Jednou za čas každý fotograf narazí na snímek, který si o zpracování do HDR vysloveně říká. Oba otestované programy se tohoto úkolu umí zhostit zodpovědně, těžko přitom mezi nimi jednoznačně vybrat ten lepší. Vzhledem k rozsahu funkcí a ceně se nám o něco lépe jeví easyHDR.

Nechcete-li ale do občasné přípravy HDR obrázku investovat ani korunu a smíříte se s omezenou možností kontroly procesu jeho tvorby, nezapomeňte na bezplatné varianty obou programů. I ty jsou schopny poskytnout kvalitní výstup, byť automatika zde čas od času selhává a nepodává zcela bezvadné výsledky. Kdo HDR propadne, stejně se nakonec začne poohlížet po plnohodnotném softwaru.