Spoluzakladatel známého internetového magazínu hovoří o nespokojenosti majitelů a situaci, která není růžová.
Uznávám, že je ošidné komentovat dění u projektu, se kterým se nalézáme v určitém konkurenčním vztahu; Živě však je magazínem, který má v hlavičce napsáno, že se děním na Internetu zabývá a nic jiného mu nezbývá – Bonusweb je velmi významným fenoménem mezi domácími internetovými médii a čtenář sám posoudí, zda je tento článek psán objektivně.
Spoluzakladatel zmíněného časopisu zveřejnil na svých stránkách pozoruhodný úvodník, který si insideři jistě rádi přečtou. Bonusweb prošel mnoha peripetiemi – jak už napovídá název, ze začátku ani nechtěl být herním časopisem, pak si jej smluvními nitkami přivázali mezi své spřízněné weby provozovatelé Mobil Serveru a posléze jej získali přímo do své stáje, zřejmě formou vzájemné výměny podílů. Tím cesta nekončí – Mobil Media je dnes „svým způsobem“ v náruči divize iDnes společnosti MaFra, ale zdá se, že vše harmonické není.
Nedávno v Bonuswebu ukončila činnost prakticky celá redakce; pod články už pár týdnů nalezneme úplně nová jména. Šéfredaktor serveru kdysi popíral, že redakce odchází z firmy pryč; údajně se jednalo pouze o přesun na jiné pozice, ale to pravda není (je ale možné, že v té době se uvažovalo o jiném projektu, např. tištěném herním magazínu).
Výše odkázaný článek ale přináší velmi pozoruhodná sdělení, a to z úst tzv. „vedoucího projektu“ Zdeňka Polácha (dříve byl šéfredaktor, nyní Bonusweb šéfredaktora nemá).
Zdeněk čili Vreco v něm tvrdí, že dělat web jako Bonusweb není žádná sranda, s čímž celkem souhlasíme, a uvádí, že není všechno tak růžové, jak vypadá. Uvádí, že se rychlý příliv reklamy nedostavuje (…) a vůbec ne od firem podnikajících v herním průmyslu. Polách dále zopakuje, že z pohledu majitelů Bonuswebu není situace růžová a dokonce poněkud paradoxně uvádí, že rostoucí počet návštěvníků (webu) mu dělá jen vrásky na čele.
Kdyby podobné věty rozeslal šéf firmy svým zaměstnancům, zákazníkům nebo akcionářům, většina z příjemců by očekávala něco jako rychlý zánik či přiznání porážky. Nemyslím, že to je případ Bonuswebu, ale přece jenom z nich lze mnohé dešifrovat (nebo se o to alespoň mohu pokusit). Úvaha je na jinak optimistického autora dosti plačtivým sdělením: zlí inzerenti, kteří neinzerují, zlí čtenáři, protože tahají sedm terabajtů dat měsíčně a to stojí moc prachů, a navíc nic nekupují na Gamestore.
To, že internetové herní servery nevydělávají peníze, je něco jako veřejné tajemství. Na přímý dotaz to každý popře či všelijak zamlží, insideři v branži to dobře vědí. Bonusweb byl rozjetý jako extrémně velkorysý projekt, který skvěle splnil kritérium velké návštěvnosti, kdy se skutečně vzdálil daleko v tomto kritériu konkurenci. Jenomže na to už se na Internetu nehraje. Dávání kvalitního obsahu zdarma a ve velkém množství už není bráno jako dobrý nápad, pokud není jasně vidět, jak se investice vrátí. Pokud si Vreco stěžuje, že kdyby měl podobnou čtenářskou obec tištěný magazín, tak by byla redakce jako v bavlnce, má pravdu – protože tištěný magazín se, pokud se nepletu, prodává a nerozdává. A pokud si stěžuje na nepřízeň firem podnikajících v herním průmyslu, pak se musím zeptat, kterých? Té jedné nebo té druhé či snad obou? Domácí trh je v tomto tak miniaturní a navíc koncentrovaný, že významných podnikatelů v herním průmyslu u nás víc není a pokud bychom podmínku zpřísnili a dodali „…, kteří mají dostatek financí na reklamní kampaně v řádu miliónů korun měsíčně na českém trhu“ (toto číslo Vreco v článku uvádí), tak bych ze zbývajících dvou prstů musel zavřít nejdřív jeden a pak ten druhý.
Bonusweb jistě mohl uvažovat s tím, že bude mít příjmy z reklamy z firem jako je Coca-Cola a podobně. Mimochodem, s touto fata morgánou se setkávám poměrně často – každý, kdo si otevřel na Internetu nějaké stránky, říká, že zatím ta inzerce není nic moc, ale až začne inzerovat Coca-Cola, tak se to zlepší; nevíte, čím to je?
Pokud tedy začne inzerovat Coca-Cola, bude hledat masivní plošné pokrytí – a to specializované servery, byť slušně navštěvované, neplní. Navíc, i když se v reklamní branži přehání, nesmí se přehánět tak, aby inzerent poznal, že si z něj někdo střílí. Věta pana Polácha, že „všichni jejich šéfové a lidé z managementu (myšleny ony české herní firmy, pozn. red.) sledují stránky Bonuswebu jako jediného českého média (zvýrazněno red.) minimálně jednou denně“ ale do této kategorie patří. Podobně už není možné bezuzdně manipulovat s návštěvností („tři čtvrtě miliónu unikátních čtenářů“) a vyzývat ke srovnávání se čteností tištěných magazínů. Inzerent je tvor zvědavý a jme se zjišťovat, kde toto číslo vyrašilo. Zjistí, že autoritativní I-Audit zjistil jen 225 000 UIP a bude přemýšlet, zda i tady se na něj nešije bouda. Zabrousí dál a začne pátrat, kolik z onoho „tři čtvrtě miliónu“ činí náhodná nebo pro inzerenta nezajímavá odkliknutí z anglických článků šikovně zaindexovaných v cizině a kolik tvoří zcela náhodné odskoky z homepage iDnesu na dryáčnické titulky.
Zmíněný článek vybízí k diskusi o budoucnosti Bonuswebu: jaká je tedy budoucnost internetových herních titulů? Zcela jistě musí jejich velikost (a náklady na jejich tvorbu) odpovídat velikosti inzertního trhu: velký trh, velký magazín, malý trh, malý magazín. Časopis „Můj Kaktus“ nemá tři sta stran na křídě co měsíc, Elle má. Finanční situaci by možná pomohlo zpoplatnění přístupu – Bonusweb je nepochybně kvalitní časopis a své věrné má – ale čtenost by klesla pronikavě, to je dnes zcela jasné.
Závěrem, protože to do oblasti herních e-magazínů patří, je dobré zmínit i naše Doupě. Nestydím se otevřeně uvést, že magazín je zatím ztrátový; na druhé straně ale mohu s potěšením napsat, že investice byly rozhodně menší než kolik stojí etablování tištěného média (tj. jsou to náklady, se kterými vydavatel při rozjezdu nového média tak jako tak počítá) a že inzerce postupně potěšitelně přibývá a náklady nerostou.
