Přetaktování grafické karty není žádná věda. Pokud zvyšujte frekvence čipu a pamětí, nemusíte se takřka ničeho obávat. Pokud je nastavíte příliš vysoko, objeví se buď chyby v obraze, zatuhne systém anebo dojde k restartu čipu. Kartu samotným přetaktováním nezničíte.
V současnosti většina uživatelů vlastní grafické karty ATI a nVidia (pomineme-li trh integrovaných řešení, kde vládne Intel) a k nim v podstatě stačí programy ATITool a RivaTuner. Jejich ovládání je poměrně snadné, teprve odemykání pipeline pomocí RivaTuneru je složitější, ale v případě potřeby najdete podrobnější návod v časopise Computer Speciál – Katalog hardwaru. Vlastníte-li méně rozšířenou grafickou kartu (Matrox, S3 apod.), budete se muset spolehnout na to, že výrobce dodá nástroj k přetaktování sám nebo je karta podporována univerzálním programem PowerStrip. Všechny tyto nástroje a ještě několik dalších najdete samozřejmě na CD přiloženém u tohoto čísla Computeru.
Jak najít maxima
Hledání maximální, opravdu stabilní frekvence není činnost na pět minut. Většinou si můžete být (zvlášť u paměťových modulů) jisti až po několika hodinách stálé zátěže (např. hraní nejnáročnějších her). Příliš vysoká frekvence pamětí se projevuje vypadávajícími, rozpadlými nebo poblikávajícími texturami.
Naopak příliš vysoká frekvence čipu se většinou projevuje jako špatně vypočítané polygony (velmi protáhlé trojúhelníky), chybné zobrazení stínů anebo jako šachovnice pixelů se špatnou barvou. Poslední případ nastává většinou při odemykání pixelových pipeline. U karet nVidia může také dojít ke zpomalení (snížení snímků za sekundu), protože čipy obsahují tepelnou ochranu podobně jako třeba Pentia 4. Čipy ATI naopak umí tzv. VPU Recover. Pokud ovladače zachytí nestabilní chování čipu, jednoduše ho restartují a vy se tím vrátíte zpět do 2D režimu, ztracena je jen činnost ve 3D.
Když už to víc nejde
Pokud už vám jde karta přetaktovat méně, než byste čekali, máte několik možností, jak to zlepšit. Začněte od chlazení. Teplota čipů přímo souvisí s maximálním dosažitelným taktem, chlaďte tedy dobře. Některým konkrétním kartám pomůže BIOS z karty od jiného výrobce. Může odstranit úmyslné omezení přetaktování výrobcem karty nebo třeba zvýšit časování pamětí, a tak umožnit jejich vyšší frekvenci.
Při změnách BIOSu grafické karty je vždy dobré mít po ruce jednu záložní PCI kartu (v bazaru stojí pár korun), s jejíž pomocí můžete při nesprávném nahrání BIOSu vše vrátit zpět. Poslední možností je zvýšit napájení čipu nebo pamětí karty pomocí tenké tužky nebo připájení jiného odporu. Tuto úpravu by však měli dělat jen pokročilejší uživatelé.
Poznejte paměťové moduly
Osazené paměti dávají tušit, na jakou frekvenci se vám podaří je přetaktovat. I když podle jednoduchého vzorce 1 000/x ns = frekvence v MHz se dá odhadnout, že například paměti 2,5 ns budou schopny pracovat na 400 MHz (800 efektivně, DDR), není to vždy pravda. Záleží i na napájení a časování. Proto se kupříkladu se stejnými pamětmi Hynix 2,8 můžete třeba na kartě GeForce FX5900 XT dostat až na 450 (900) MHz, ale na Radeonu 9600 XT nemusí být schopny pracovat ani na 350 (700) MHz.
V současnosti jsou na grafických kartách nejčastější moduly korejských společností Samsung a Hynix, a to buď v pouzdře TSOP (delší obdélník s viditelnými nožičkami), nebo BGA (malý čtverec). Údaj v ns z pamětí Samsung přečtete pomocí posledního dvojčíslí za písmeny TC, resp. GC. Tak například dvojčíslí 33 na tomto TSOP modulu ukazuje, že se jedná o paměti 3,3 ns. Na modulu BGA téže společnosti nápis GC16 napovídá, že se jedná o 1,6ns paměti. Výjimkou je štítek končící 2A, kdy jde o 2,86ns paměti.
Hynix značí své paměti trošku jinak. U modulů TSOP je údaj v ns uveden na konci dlouhého nápisu za spojovníkem. V tomto případě jde tedy o 5ns paměti. Paměti Hynix v pouzdře BGA mají hledaný údaj uveden v nápise F-28, případně AF-28. Zde jde tedy o 2,8ns paměti.
Článek vznikl
ve spolupráci
s časopisem
Computer
a čerpá
z čísla 17/05.
