Minulý týden jsme si představili program pro přístup k p2p sítím Kazaa. Podobných softwarů je vícero a tak dnes náš nepravidelný seriál pokračuje dalším dílem, ve kterém se soustředíme na program Direct Connect.
Z historie
Autorem programu Direct Connect je firma NeoModus, která jej vypustila v roce 2001. K tomuto programu byla po nějaké době vytvořena stejně funkční alternativa, která je však bez reklam - Direct Connect++. I v tuto chvíli je DC++ neustále zlepšován a dále vyvíjen, což mu zajišťuje velkou popularitu a program se tak řadí mezi nejpoužívanější software pro výměnu souborů.
Na rozdíl od programů Kazaa nebo Gnutella je DC postaven na odlišné koncepci. Uživatelé se v tomto případě nepřipojují na jeden centrální server jako u jiných výměnných sítí, ale obslužných serverů (hubů) jsou tisíce. Po připojení probíhá vyhledávání souborů u všech uživatelů, kteří jsou k danému hubu připojeni. Toto řešení přináší několik výhod i nevýhod.
Na jednu stranu je takto postavená síť hůře postižitelná různými zákazy, protože hub lze provozovat prakticky na jakémkoliv počítači s alespoň trochu rychlou linku - přes vás probíhají pouze řídící data, samotná výměna dat mezi dvěma uživateli již probíhá přímo mezi nimi (v tomto není rozdíl oproti Kazee).
Na rozdíl od sítě Kazaa, kde jsou v jednu chvíli připojeni miliony uživatelů, je k jednomu hubu připojeno maximálně několik tisíc počítačů. Proto je objem dat uživatelů připojených k jednomu hubu řádově menší, ale to je často vynahrazeno "lokálními" lahůdkami v podobě domácí hudby, či filmů, které jsou na českých hubech běžně k dispozici, zatímco v celosvětové síti Kazaa byste je dlouho a marně hledali.
Prakticky
Každý hub má svého správce, který má k ruce několik snaživých spolupracovníků, kteří se starají o pořádek na hubu. Na většinu hubů jste vpuštěni pouze v případě, že sami máte nabídnout a váš sdílený adresář má určitou velikost - například 5 GB dat a více. Pokud máte méně, na hub nejste vpuštěni.
Správci si také hlídají, co za soubory sdílíte. Na většině normálních hubů není povolena erotika (obrázky, ani video) a sdílené soubory samozřejmě musí mít smysl. Sdílet 500MB soubor plný nesmyslných znaků se nevyplácí. Po objevení něčeho takového je dotyčnému uživateli zpravidla tak na měsíc zakázán přístup.
Každý hub má svá vlastní pravidla, která je dobrá znát, abyste se svým jednáním zbytečně nepřipravili o možnost přístupu na daný hub. Většinou je specifikována řeč, kterou na daném hubu můžete komunikovat a zpravidla je omezen i počet hubů, ke kterým můžete být v jednu chvíli připojeni.
Připojujeme se
Ale pojďme k praxi. Předpokládejme, že máte čerstvě nainstalovaný software pro připojení (např. výše zmíněný Direct Connect++). Co dál?
Program se vás při prvním spuštění zeptá na vaši přezdívku, která musí být unikátní v rámci celého hubu a také, zda jste tzv. aktivní či pasivní uživatel. Toto je velmi důležité nastavení, které o vašem připojení říká, zda jste z venku viditelní (v takovém případě jste aktivní) nebo zda jste z venkovních sítí neviditelní (v takovém případě jste pasivní a můžete stahovat pouze od aktivních uživatelů. Aktivní uživatelů mohou stahovat data od aktivních i pasivních uživatelů.)
Jak poznat, zda jsem aktivní nebo pasivní uživatel?
Zaručený návod neexistuje a často nezbývá nic jiného, než to prostě zkusit - přihlásit se jako aktivní uživatel a zkusit si stáhnout od aktivního uživatele s volnými sloty nějaký soubor. Pokud se to ani na několikátý pokus nezdaří, jste pravděpodobně pasivní uživatel.
V praxi existuje několik stop, které vám pomohou identifikovat, zda jste pasivní uživatel. Pokud na některou z následujících otázek odpovíte kladně, bude vám s největší pravděpodobností fungovat pouze pasivní režim.
- Máte zapnutý firewall?
- Sedíte za proxy serverem?
- Jste v podnikové síti?
- Vypadá váš IT technik jako přísný chlapík?
Pokud si firewall či proxy server můžete sami nakonfigurovat, můžete se i přesto stát aktivním uživatelem - stačí provést potřebná nastavení. Podrobný návod naleznete např. na této stránce. |
Dále je potřeba určit, který adresář budete sdílet a který adresář budete používat pro nedotažené soubory. Tyto dva by v žádném případě neměly být stejné, protože v případě, že budete stahovat data přímo do vašeho sdíleného adresáře, budete tam mít v průběhu stahování nesmyslná data a za to můžete být vyhozeni z hubu. Jak vidíte, pravidla jsou tvrdá, ale možná díky nim je DC velmi efektivní nástroj pro sdílení souborů.
Nyní je potřeba zadat adresu hubu, kam se chcete připojit. Jednou z možností je zadat přímo adresu hubu nebo zadat adresu tzv. Hublistu, což je v podstatě textový soubor někde na webu, který je pravidelně updatován a který obsahuje adresy hubů spolu s několika základními údaji. Adresu tohoto souboru můžete zadat přímo do příslušného políčka, takže se vám aktuální verze bude načítat vždy, když program spustíte.
Hledáme
Řekněme, že jsme se právě připojili k určitému hubu a chceme vyhledat "matrix trailer". Nic těžkého. Do políčka pro vyhledávání zadáme námi hledaný řetězec a chvilku počkáme. Po pár vteřinách se začnou načítat první výsledky a zhruba do minuty (záleží na množství uživatelů připojených k hubu), bychom měli mít kompletní výsledky vyhledávání.
Nyní stačí vybrat zvolený soubor (ideálně by poskytovatelem měl být někdo, kdo sedí na čemkoliv rychlejším než je obyčejný modem a především(!) - je potřeba, aby uživatel, od kterého chceme daný soubor stahovat, měl volné sloty.) Každý uživatel má několik slotů, přes které můžete stahovat. Pokud má 3 volné sloty, znamená to, že v jednu chvíli k němu mohou být připojeni 3 další uživatelé a stahovat. Pokud má 3 sloty a 1 volný, znamená to, že 2 uživatelé stahují a poslední slot je zatím volný.
Počet současně stahujících uživatelů má samozřejmě vliv na rychlost připojení (stahování). Pokud je uživatel připojen linkou 512/128 (ať již ADSL nebo kabelový internet), je maximální rychlost uploadu 128 kb/s. Pokud tuto rychlost podělíte 3 uživateli, kteří se o tuto šířku pásma dělí, dojdete k relativně velmi nízké rychlosti. Proto při výběru uživatele od kterého stahujete dávejte pozor a raději vybírejte ty, kteří jsou na rychlých linkách - T1, T3.
Často se může stát, že vámi požadovaný soubor není u žádného uživatele s volnými sloty v danou chvíli dostupný. V tu chvíli vám nezbývá nic jiného než se zařadit do fronty a čekat, až na vás dojde řada. Často ale stačí slušná prosba a uživatel se nad vámi slituje a přidělí tzv. extra slot.
Nevýhody
Mezi nevýhody DC++ patří u současné verze skutečnost, že nedokáže rozpoznat, zda uživatel od kterého stahujete, posílá data na 10 % kapacity vaší linky nebo na 90 %. V praxi to vypadá tak, že vyhledáte požadovaný soubor, naleznete jeho kopie u dalších uživatelů a čekáte, kdy se u některého z nich uvolní slot. Ve chvíli, kdy se tak stane, soubor se začne stahovat. Pokud je rychlost na maximu, je to v pořádku. Pokud ne, musíte uživatele ručně vyřadit ze seznamu a čekat, až bude mít volný slot někdo jiný s rychlejším připojením.
V tuto chvíli jsou již k dispozici další klienti (např. CZDC++, StrongDC++ nebo DC:PRO), kteří tento problém dokáží obejít a nabízí řadu dalších vlastností, které DC++ nemá (např. segmentové stahování).