DirectConnect, eDonkey, BitTorrent. Tři sítě sloužící pro výměnu dat, každá využívající jinou metodu, avšak všechny stejně závislé na principu klient – server. Klientem může být každý. Mnohem širší možnosti spočívající zejména v lepší rychlosti a větším výběru však získáme až v pozici serveru. Jak na to?
Na světě existuje dlouhá řada systémů pro zajištění přímého (P2P - Peer to peer) spojení mezi dvěma vzdálenými uživateli. Za nejoblíbenější v našich končinách lze jistě považovat především sítě DirectConnect, BitTorrent a eDonkey2000. Každá využívá jiného principu své vnitřní organizace i jiných metod pro výměnu souborů či interakci uživatelů. Jedno však mají společné. Pokud se lze v aktuálním spojení dostat do pozice serveru, stahování se výrazně urychlí, získáme přístup k většímu množství zdrojů a zároveň budeme v komunitě uživatelů více respektováni.
|
Stahování prostřednictvím P2P sítí není v České republice protizákonné.
Každý člověk si může „z internetu“ stáhnout jakékoli autorsky chráněné dílo s výjimkou softwaru, aniž by se tím dopustil porušení zákona. Naproti tomu, protiprávního jednání se dopustí ten, kdo autorsky chráněné dílo nebo jeho část, na jehož distribuci nemá oprávnění, na internetu ke stažení nabízí, tedy sdílí.
Pozor je si třeba dát na to, že v některých klientech dochází k automatickému sdílení stahovaných dat. To se týká u DirectConnectu např. klientu StrongDC++, u BitTorrentu a eDonkey to dokonce plyne z technologie sítě a dochází tak k tomu u všech klientů. Uživatel stahující autorsky chráněný obsah se tak automaticky dopouští porušení zákona.
|
DirectConnect
DirectConnect je síť složená ze stovek, možná tisíců centrálních serverů, hubů, a statisíců klientů. Servery zde nejsou ve vzájemné interakci, tudíž vyhledávat sdílená data lze vždy pouze na těch, na nichž je uživatel připojen.
Standardem pro uživatelský klient se staly deriváty programu DC++. Zde pozor na častou záměnu: Zatímco pojmem DirectConnect zkracovaným na DC označujeme síť, DC++ není nic víc, než název jednoho z klientů. Dřívější klienty jako například originální program vytvořený přímo společností, která síť vymyslela, NeoModus DirectConnect, či před několika lety populární alternativa DC++, DC:PRO jsou dnes již překonány a tak se budeme zabývat pouze odvozeninami DC++.
U DirectConnectu se stahování z pozice serveru nazývá aktivním módem. Teorie je však stejná jako u všech ostatních sítí. Uživatel v pasivním módu, tedy schopný fungovat pouze v režimu klient, může stahovat pouze od těch, kteří jsou v módu aktivním. Naproti tomu, pokud se podaří dostat se do aktivního módu, otvírá se možnost stahovat od všech uživatelů, s nimiž klient dokázal na aktuálně připojených hubech navázat spojení. Tím se zvyšuje počet alternativních zdrojů pro stahování a tedy i šance dosažení vyšší rychlosti.
Některé moderní DC klienty (např. StrongDC++) mají funkci odesílání částečně stažených souborů. Její aktivací při stahování autorsky chráněného obsahu se uživatel dopouští jeho sdílení a tudíž protiprávního jednání. Doporučujeme tedy tuto funkci vypnout.
BitTorrent
BitTorrent je síť vynalezená Bramem Cohenem za účelem snadného šíření legálních dat. Funguje na principu distribuovaného downloadu, který dnes postupně přejímají i jiné sítě. Všechna data, která uživatel stahuje, jsou automaticky nabízena dalším uživatelům, čímž se dosahuje rozložení zátěže přenosové kapacity. Čím více tak daná data stahuje uživatelů, tím větší bývá dosahováno rychlosti stahování. Takovýto princip přináší i zřejmou nevýhodu. V případě stahování autorsky chráněného obsahu staví každého uživatele mimo zákon. Každý zde totiž určitou část již stažených dat dále nabízí.
Jelikož u BitTorrentu obvykle neovlivňujeme výběr uživatelů, od nichž stahujeme, může se leckdy stát, že si potřebu stahování z pozice serveru ani neuvědomíme. Pokud se nám však podaří takového nastavení dosáhnout, zjistíme, že najednou stahujeme maximální rychlostí, počet dostupných peerů se zmnohonásobí a radost ze stažených souborů se tak dostaví dříve. Kdo nebude mít radost, bude však jistě váš poskytovatel připojení, pokud mu ovšem za přenesená data neplatíte. Přenosy přes BitTorrent totiž velmi zatěžují přenosové kapacity.
Nastavení pro BitTorrent si ukážeme na klientu µTorrent.
eDonkey2000
EDonkey2000, produkt týmu MetaMachine, je centralizovanou sítí tvořenou několika desítkami velkých serverů, z nichž největší unesou i přes milion uživatelů. Na rozdíl od DirectConnectu však servery komunikují mezi sebou, takže data lze vyhledávat v celé síti, nikoli pouze na aktuálně připojeném serveru. Velkým plusem eD2k je obrovské množství uživatelů a tudíž dostupnost i raritních či starších dat. Mínusem je opět standardní sdílení stahovaného obsahu.
Tomu, co se v DirectConnectu nazývá aktivním a pasivním módem, se v eDonkey říká HighID a LowID. Vedle názvu však rozdílu nenajdeme. Dva uživatelé s LowID od sebe nemohou navzájem stahovat. Alespoň jeden z peerů tudíž musí mít HighID. Výhody mít toto nastavení na své straně jsme popsali již výše. Nastavení si ukážeme na v současnosti zřejmě nejpopulárnějším klientu eMule.
Obecné podmínky
Základní podmínkou aktivního stahování je připojování z veřejné IP adresy. Většina větších providerů je schopna přiřadit veřejnou IP adresu ke kterékoli své lince, nezřídka za to však vybírají měsíční poplatek - obvykle v řádech deseti- až stokorun. V případě, že nemůžete veřejnou IP získat, zkuste se se svým poskytovatelem domluvit alespoň na přesměrování portů. To poskytovatel provede tak, že na své bráně nasměruje na vaší vnitřní IP adresu některé porty. Ve všech případech jsou potřeba jak TCP, tak UDP.
Routery a firewally
Pokud používáte router s překladem adres či firewall, je potřeba na prvním nastavit směrování portů, resp. na druhém povolit na daných portech komunikaci pro danou aplikaci, případně pro ni vytvořit kompletní výjimku.
Port je zjednodušeně řečeno kanál pro komunikaci vašeho počítače s jiným. Označuje se číslem v rozsahu 0 - 65535. Porty do 1023 se označují jako tzv. běžné. Těm je radno se při nastavování přesměrování vyhýbat, bývají totiž používány pro běh řady služeb jako jsou webové, ftp, mailové a další servery. Na unixových operačních systémech vyžaduje otevření portu v tomto rozsahu administrátorská oprávnění. Ze zbývajícího rozsahu si již můžeme prakticky libovolně vybírat, i když organizace Internet Assigned Numbers Authority má i pro ně specifické rozdělení a přidělení. My si všimněme přinejmenším jednoho pravidla: Dvě aplikace nemohou fungovat na stejném lokálním portu. Pro každou P2P síť je tak záhodno otevřít jiný port.
Nastavení směrování portů si předvedeme v administračním rozhraní jednoduchého domácího routeru Edimax BR6104K. Routerů však existuje bezpočet modelů, přičemž každý má vlastní administrační rozhraní, jinak pojmenované některé volby, či dokonce úplně odlišný způsob administrace. Nejčastější je správa prostřednictvím webového rozhraní.
Obrázkový návod
Připojte se k webovému rozhraní routeru. Adresu a přihlašovací údaje najdete v manuálu. V našem případě je adresa (při přístupu z vnitřní sítě) http://192.168.2.1 a standardní přihlašovací údaje „admin“ a „12345“.
Najděte sekci pro konfiguraci LAN a v ní položky Port forwarding či Virtual server apod. Různé routery je mají pojmenované různě. Výjimkou není ani přítomnost obou (jako na obrázku) - potom preferujeme Port forwarding. Zde General Setup - NAT - Port Forwarding.
Nastavte potřebné údaje: Adresa počítače ve vnitřní síti, zvolte protokol TCP + UDP (zde Both = Oba), zadejte číslo portu (rozsah dvou stejných čísel znamená směrování pouze jednoho portu) a potvrďte. Toto nastavení je potřeba udělat pro každou požadovanou aplikaci. Není samozřejmě vyloučeno udělat směrování většího rozsahu a pouze jednou.
Tip: Pro směrování portů je lepší na routeru vypnout DHCP server a nastavit počítačům IP adresy ručně. Jak na to a proč najdete v našem seriálu o zakládání malé domácí sítě.
