Na začátku 20. století by asi nikoho nenapadlo, jak překotný vývoj čeká lidstvo v oblasti elektroniky, softwaru a telekomunikací. Jaké firmy stály u zrodu informačních technologií.
Tento článek vznikl ve spolupráci s časopisem Computer. Najdete ho v dubnovém čísle 8/09.
Největší zásluhu na podobě počítače, jak ho známe, má bezesporu společnost IBM, u které tedy začneme. Její historie sahá až do roku 1890, kdy německý imigrant Herman Hollerith chtěl v USA usnadnit sčítání lidu tím, že představil stroj pro čtení dat z děrovacích štítků. Inspiraci si přitom vzal z přesných tkalcovských strojů, které využívaly štítkový řídicí mechanismus.
Na úspěchu svého stroje Hollerith v roce 1896 se svými společníky založil společnost Tabulating Machine Company, která později (1911) zfúzovala se dvěma dalšími podniky a dostala název Computing-Tabulating-Recording Corporation (CTR). Kromě úspěšných elektrických strojů využívajících k třídění dat děrných štítků se zabývala prodejem obchodních vah a součástek do domácích přístrojů. V roce 1924 byla přejmenována na International Business Machines (IBM). To už šlo o poměrně silnou firmu, která si navíc s novým názvem začínala budovat mezinárodní věhlas.
Kopírky a kalkulačky
Na začátku dvacátého století, v roce 1906, vznikla i společnost Haloid Company, zabývající se převážně výrobou fotografického papíru a ve stejném roce se narodil Chester Carlson, kterému se v roce 1938 podařilo vytvořit první elektrografický obraz. Patent na tuto kopírovací technologii získal v roce 1942 a byla to právě společnost Haloid Company z Rochesteru, která projevila zájem o licenci. Jelikož byl název elektrografie příliš kostrbatý, navrhl jistý profesor klasických jazyků slovo „xerografie“ (odvozeno z řeckých slov „suchý“ a „psaní). To neznělo špatně, a tak firma Haloid v roce 1948 ohlásila dva nové termíny: xerografie (název procesu) a Xerox (název výrobku). Svět to přijal bez zvláštního zájmu. Nikdo totiž v té době nemohl tušit, že xerografie změní způsob, kterým lidé sdílejí informace a že ve svém důsledku položí základy průmyslového odvětví s ročním obratem převyšujícím 112 miliard amerických dolarů.
Herman Hollerith položil v roce 1896 základy společnosti IBM
Třetí IT legendou, která vznikla ještě v první polovině 20. století (1936), byla firma Hewlett-Packard. To dali dva mladíci Willam Hewlett a David Packard dohromady své úspory (538 dolarů) jako výchozí částku k založení firmy. Jejich prvním výrobkem byl zvukový oscilátor 200A, který čerpal z Hewlettovy diplomové práce (oscilátor vyroboli v garáži v Palo Altu, která je nyní historickou pamětihodností státu Kalifornie). Hewlett byl vynikající ve vědeckých znalostech, Packard byl schopný obchodník, a tak se výborně doplňovali. I díky této skvělé spolupráci měli malý zisk už v prvním roce existence firmy.
Hewlett a Packard začali v roce 1936 s výchozí částkou 538 dolarů
Na začátku 50. let mělo HP 200 zaměstnanců, do roku 1958 se počet zaměstnanců zdesetinásobil a roční výnos se zvětšil z 5 na 30 milionů dolarů. Příkladem produktu HP mohou být třeba cesiové atomové hodiny HP5060A s odchylkou 1 s za 3 000 let. Zajímavostí je, že Willam Hewlett, i když byl na postu hlavního ředitele, navštěvoval občas i vývojová centra a na vývoji nových výrobků se sám i podílel, příkladem je vývoj vědeckého kalkulátoru. Ve vývoji kalkulaček byl HP průkopníkem, protože v roce 1968 vyrobil první vědecký kalkulátor a v roce 1972 první kapesní kalkulačku na světě. Do světa tiskáren se ale HP dostala až v roce 1984 s první sériově vyráběnou laserovou tiskárnou LaserJet. Právě v době přípravy tohoto článku oslavilo HP 25. výročí laserových tiskáren.
Rušno bylo i na východě – nikoliv však blízkém. Že je v elektronice pro běžné domácnosti hodně velký potenciál, pochopili pánové Masaru Ibukou a Akio Moritou, kteří po druhé světové válce (1946) založili v Japonsku společnost Tokyo Tsushin Kogyo K.K. (zkráceně Totsuko, později přejmenována na Sony), která se zabývala výzkumem a výrobou telekomunikačních a měřících zařízení. Ta kromě prvního magnetofonu (1949) přinesla v roce 1954 do Japonska výrobu i prvních tranzistorů.
...a zrodí se soupeři
Tranzistorových efekt byl přitom vynalezen v roce 1947 v Bellových laboratořích týmem ve složení William Shockley (vedoucí laboratoře), John Bardeen a Walter Brattain. Shockley byl sice proslulým vědcem, nicméně jako manažer selhával. Názory podřízených ho nezajímaly a ve své laboratoři se choval jako diktátor. To byl důvod, proč se Robert Noyce a Gordon Moore spolu s dalšími šesti mladými zaměstnanci rozhodli, že pracoviště Shockley Semiconductor Laboratory opustí. Shockley je později označil za "zrádcovskou osmičku".
Noyce a Moore, kteří patřili k tzv. „zrádcovské osmičce“ z týmu profesora Shockleyho, založili v roce 1968 Intel Corporation
Tato osmička pak stála u zrodu nové společnosti s názvem Fairchild Semiconductor (1960), první komerční firmy vyrábějící integrované obvody. Noyce a Moore pak v roce 1968 tuto společnost opustili a založili vlastní – Intel Corporation.
Robert Noyce a Gordon Moore, patřili k vědcům, kteří si do té doby získali v polovodičových technologiích značné renomé. Robert Noyce si na začátku 60. let 20. století nechal patentovat postup na výrobu integrovaných obvodů na bázi křemíku. Gordon Moore zase krátce nato napsal článek nazvaný „Jak natěsnat do integrovaných obvodů více součástek“, ve kterém vyvodil odvážný předpoklad, že počet tranzistorů na stejné ploše, a tedy i výkon procesorů se zdvojnásobí každých 18-24 měsíců. V souvislosti se založením Intelu je také nutno dodat, že Fairchild o rok později opustily další osobnosti ze „zrádcovské osmičky“. Ti založili v kalifornském Sunyvalley společnost AMD (Advanced Micro Devices), která se stala hlavním konkurentem Intelu.
Hlavním tahounem vesmír
K rozšíření integrovaných obvodů přispěl také kosmický program Apollo. Šlo totiž o oboustranně výhodné spojení – integrované obvody umožnily vytvořit vhodné řídicí systémy pro let na Měsíc a na druhou stranu zvýšený odbyt integrovaných obvodů snížil jejich cenu, a tím zvýšil i jejich dostupnost. Kalkulátory a počítače 3. generace (využívající integrované obvody) pak byly jakýmisi katalyzátory dalšího pokroku.
Zpět k IBM, které mělo na vývoji počítačů také obrovskou zásluhu: rok poté, co Sony uvádí první japonské tranzistorové rádio (1955), přichází IBM s prvním pevným diskem, nazvaným 305 RAMAC. Padesát 24" magnetických disků se točilo rychlostí 78 otáček za minutu a dalo dohromady celých 4,4 MB prostoru.První komerčně vyráběný počítač IBM 650 přitom spatřil světlo světa ještě o dva roky dříve a koncem padesátých let přišel i jeden z prvních plně tranzistorových počítačů – IBM 7090, který sloužil pro řízení kosmických letů programu Mercury a Gemini. V té době (1960) uvádí Sony také první tranzistorový televizor.
Tak šel čas se značkou IBM (podoba loga v letech 1924 až 2009)
Jestliže v 50. letech akceleroval rozvoj hardwaru (sálové počítače, diskové systémy), ani vývoj softwarového vybavení nemohl zůstat pozadu. V roce 1957 představila společnost IBM programovací jazyk FORTRAN (Formula Transtation), který se stal nejpoužívanějším jazykem pro numerické a vědecké aplikace. Následovaly další programovací jazyky, z nichž širokého uplatnění našel COBOL (Common Business Oriented Language, 1958), určený pro oblast obchodu a zpracování dat. Tento jazyk umožňoval velmi precizní práci se složitými datovými strukturami a po celá desetiletí byl nejvhodnějším nástrojem pro práci s databázemi. Více než polovina fungujících programů do poloviny 80. let byla vytvořena právě v něm.
BASIC je základ
V roce 1961 si Dr. Douglas C. Engelbart ze Stanfordského výzkumného institutu (SRI) vytáhne během konference bloček a načrtne obrázek zařízení, které by lidem umožnilo fyzickou interakci s CRT obrazovkou počítače. Později toto zařízení popisuje jako „ukazovátko“ ve své práci „Umocnění lidského intelektu: Rámcový koncept." Zařízení rozhodně nezůstává u ledu a v roce 1964 vedoucí konstruktér v Engelbartově výzkumném středisku vytváří první prototyp myši. Až v červnu roku 1967 podává Engelbart patentovou přihlášku s názvem „Ukazatel X-Y polohy pro zobrazovací systém" a 9. prosince 1968 je myš poprvé přestavena veřejnosti. Nakonec až v roce 1970 dostává Dr. Engelbart na „myš“ patent.
Sedmdesátá léta celkově znamenala překotný vývoj nejen vnitřního hardware počítačů, ale i periferií. V roce 1971 totiž přichází IBM s floppy diskem – standardním paměťovým pro uchovávání osobních dat. V tomtéž roce se objeví i první laserová tiskárna od Xeroxu a hlavně první mikroprocesor – Intel 4004 a o rok později již osmibitový Intel 8008. Právě tento procesor využili tehdy ještě studenti Bill Gates a Paul Allen pro systém pro analýzu dopravního provozu a založili společnost Traf-O-Data.
Zakladatelé společnosti Microsoft – Bill Gates a Paul Allen
Když byl v roce 1974 představen minipočítač Altair 8800 s procesorem Intel 8080 od společnosti MITS (Micro Instrumentation and Telemetry Systems), rozpoznal Bill Gates okamžitě příležitost. Pro tento na svou dobu kouzelný stroj totiž neexistoval žádný jednoduchý a využitelný software. Společně s Allenem proto kontaktovali šéfa MITS – Eda Robertse a nabídli mu, že dodají pro Altair upravenou verzi jazyku BASIC. Roberts, jehož nadšení těchto mladíků zaujalo, souhlasil. Bill Gates a Paul Allen pak během šesti týdnů napsali programovací jazyk Altair BASIC, který krátce nato v MITS prezentovali. Smlouva, kterou uzavřeli, zaručovala dvojici mladíků 30 dolarů za každý prodaný Altair s nainstalovaným BASICem.
Bez operačního systému ani ránu
Bill Gates už tehdy věděl, že nápad se musí vytrvale rozvíjet. Společně s Paulem Allenem se přesunuli do města Albuquerque v Novém Mexiku, kde MITS sídlilo, a založili zde 5. září 1974 Micro-Soft, společnost zaměřenou na vývoj softwaru. Gatesovi v té době bylo dvacet, Allen byl o dva roky starší. Ze zpětného pohledu se to může zdát neuvěřitelné, ale je tomu tak: Nejúspěšnější korporaci druhé poloviny 20. století založili dva nedostudovaní mladíci, kteří neměli žádné strukturované byznys plány, ani obchodní zkušenosti. Vlastnili však něco daleko cennějšího, než jsou peníze. Programátorské zkušenosti a vizi velkých možností.
Díky tomu, že v roce 1978 začali dodávat BASIC pro komerčně velmi úspěšný počítač TRS-80, překročil objem prodeje společnosti poprvé hranici jednoho milionu dolarů. Jelikož poptávka po softwarových službách Microsoftu začala přesahovat možnosti společnosti, oslovil Bill Gates svého přítele Steva Ballmera a firma se začala rozšiřovat.
Vznik MS-DOSu (Microsoft Disk Operating System), s nímž Microsoft prorazil do celého světa, dodnes provází řada dohadů typu „co by bylo, kdyby…“. Fakta ale hovoří jasně. I když IBM původně připravovala vlastní operační systém pro připravovaný osobní počítač, z časových důvodů od něj upustila a v roce 1980 podepsala osudovou smlouvu se zakladateli Microsoftu. Na jejím základě měl Microsoft dodat IBM nový systém pro osobní počítače, přičemž IBM se zavázala platit Microsoftu podíl ve výši zhruba 60 dolarů z každého prodaného kusu, aniž by si nárokovala vlastnická práva na dotyčný software. Tato smlouva, označovaná jako „obchod století“, byla prvním krokem, který učinil z Billa Gatese a Paula Allena nejbohatší lidi světa.
Netradiční a pokrokové Jablko
Prakticky souběžně se vznikem Microsoftu se zrodila i jiná, velmi úspěšná firma – Apple. Vše začalo tím, když se někdy v roce 1975 Steve Wozniak zamiloval do počítače Altair 8800 (stejný počítač, pro který dvojice Gates-Allen upravili BASIC).Bohužel se mu ale nedostávalo financí, a tak se rozhodl, že si jej postaví sám. Udělal první prototyp a nabídl ho přímo společnosti HP, pro kterou pracoval. Zde se ale myšlenka „domácího počítače“ setkala s naprostým nepochopením. Spolu s vizionářem Stevem Jobsem proto prvního dubna 1976 založili Apple Computer a nastěhovali se do již legendární garáže v domě Steva Jobse. V ní se zrodil Apple I, který byl mírnou modifikací původního stroje a prodalo se ho na 200 kusů, převážně mezi kutily. Komerčně se začal prodávat až Apple II v roce 1979, a to díky štědrému investorovi. Opravdový boom ale začal až s později uvedeným Apple IIe, (jeho prodej skončil až v roce 1993), Apple Macintosh (1984) a Macintosh II.
Steve Jobs a Wozniak představují v roce 1975 Apple I,
počítač v dřevěném boxu za ďábelských 666,66 dolarů
V Asii s Apple soupeřila společnost Multitech (založena 1976) se svým počítačem MicroProfessor III, který byl levnější variantou Apple IIe, a hlavně s čínskou verzí BASICu. Svou koncepcí se ale více podobal IBM PC i kvůli operačnímu systému DOS 3.3 nebo díky bohaté konektorové výbavě. Příklon ke konceptu osobního počítače od IBM znamenal jasnou výrobní strategii. Zakladatel firmy Stan Shin vyřešil problém s distribucí tak, že založil velký obchodní řetězec – AcerLand. O rok později tento řetězec poráží v prodeji 32bitových osobních počítačů IBM – tedy alespoň v Asii. Velký úspěch AcerLandu přesvědčil management, že je nutné změnit jméno celé společnosti na Acer.
Mladý podnikavec
Když Michael Dell dostal ke svým patnáctým narozeninám slavný Apple II, z radostí ho k hrůze rodičů rozmontoval. Později přešel na mnohem výkonnější IBM PC a snažil se o počítači zjistit maximum. Postupně do něj přidával výkonnější a výkonnější komponenty a došlo mu, že pokud postaví počítač celý sám, prodá ho za polovinu ceny než tehdejší obchody s elektronikou a pořád na tom vydělá nemalé peníze. A tak začal nakupovat komponenty a montovat na koleji počítače pro známé.
Díky výkonným a přitom levným počítačům si získal proslulost a rozhodl se přerušit studium medicíny a založil si společnost PC´s Limited (brzy ji přejmenoval na Dell Computer Limited). Jeho největším tahákem oproti ostatním výrobcům byla strategie přímého prodeje. Zkrátka prodávat počítače rovnou zákazníkovi a marži, která by přišla obchodníkovi mu předat. Dell začal vyrábět čistě svoje počítače a dával na ně třicetidenní záruku na vrácení peněz, díky čemuž získal pověst spolehlivost. Když bylo Michaelu Dellovi dvaadvacet, činil roční obrat jeho firmy 80 milionů dolarů.
Málokdo ví, že se do osobních počítačů pustila i finská společnost Nokia, se svými počítači MikroMikko, určenými především do kanceláře (rok 1983 až 1987). Nokia, která vznikla už v roce 1865, se přitom od počátku věnovala výrobě gumárenských výrobků, pneumatik a později i kabelů. To je velký skok na to, že v roce 1987 uvedla na trh první přenosný NMT telefon Mobira Cityman a ve stejném roce je zároveň třetím největším výrobcem televizorů v Evropě.
IT v první lize
Konec osmdesátých let byl ve znamení zakládání společností specializujících se na výrobu a vývoj počítačového hardware. V Kanadě se rodí v roce 1985 společnost ATI (Array Technology Industry) a na Tchaj-wanu vznikají v roce 1986 společnosti Gigabyte a MSI. Zajímavostí je, že roku 1989 zakládají firmu Asus, jejíž jméno pochází ze slova Pegasus, čtyři inženýři ze společnosti Acer. Společnost nVidia vzniká až v roce 1993 a svůj první grafický čip NV1 uvádí o dva roky později na kartě Diamond Edge 3D. Postupně své čipy vylepšuje a uvádí nové karty, stejně jako ostatní výrobci (ATI, Matrox nebo 3dfx). Právě společnost 3dfx nVidia v roce 2000 koupila a od té doby soupeří na poli grafických kater pouze s ATI/AMD.
Přestože je Google velmi mladou IT firmou, stal se z něj dnes fenomén.
U jeho zrodu přitom stáli dva mladí studenti – Sergey Brin a Larry Page
Novodobá historie IT v devadesátých letech znamenala obzvláště velký boom jak na poli hardware, tak hlavně software, kde hrají prim společnosti Microsoft, Novell, Adobe a v roce 1996 vzniká vyhledávač BackRub, který je později přejmenován na Google. Dílko Sergeye Brina a Larryho Page díky propracovanému algoritmu poskytlo mnohem více relevantních výsledků než jiné vyhledávače. V roce 1998 má Page tak doma ve svém pokoji 1TB diskové pole, jakožto první Google data centrum.
Mnoho IT společností vzniklo tak, že měl někdo ve správném čase na správném místě spásnou myšlenku a nápad. Bez počítačových nadšenců a velkého odhodlání některých jedinců bychom pořád žili v počítačovém pravěku. V současnosti se může zdát trh s IT hodně nasycený, konkurence je obrovská a prosadit se jako jednotlivec už je nesrovnatelně obtížnější než dříve. Hlavní boj na poli hardware už byl odveden – výkonnostní skoky už nejsou tak velké a hlavně znatelné jako dříve; výkon počítačů začíná dostačovat. To, co bude v budoucnu rozhodující, je pohodlí, ovladatelnost a funkcionalita zařízení. Čím dál větší váhu má také software, který již začíná být tím limitujícím faktorem.
