Hacker není ten, kdo se „bourá“ do cizích systémů a škodí. Pravý hacker má poslání mnohem vznešenější. V krátkém seriálu si připomeneme nejzajímavější slavné hacky pravých hackerů.
Toto léto si připomeneme velmi oblíbený seriál článků, který na Živě.cz vyšel před více než sedmi lety. Týká se hacků, hackerů, crackerů a podobných záležitostí, které jsou ale stále aktuální. V historických souvislostech si připomeneme, kdo byli původní hackeři a jakými kousky se proslavili.
„Velký hack by měla být věc, která vás ohromí, věc, jejíž krásu nedokáže ocenit pouze hlupák. Musí být ve všech ohledech perfektní – žádný detail nesmí být tak malý, aby ho lidé mohli přehlédnout. Pozorovat skvělý hack a přemýšlet o něm vám poskytuje radost ze života, učí vás vnímat okolí. Opravdové hacky jsou hluboce pro-společenské činy. Stávají se způsobem, jak můžete využívat své nadání k tomu, abyste učinili svět lepším místem,“ vyjádřil se bývalý student MIT na Slashdot.Org.
Hackeři nesouhlasí s chápáním slova „hacker“ jako nějakého „nabourávače systémů“, jak nám to denodenně předkládají média. „Hackovat“ a „hacker“ původně znamená něco daleko honosnějšího, vzácnějšího a důležitějšího. Podstata hackování není a nikdy nebyla v destrukci. Spíše naopak.
Právě s několika takovými hacky vás seznámím v tomto krátkém devítidílném seriálu. Možná, že lidé jako Mitnick, Poulsen, Mentor jsou hackeři, ale takoví hackeři, kteří svých schopností zneužili. I když je nepokládám za zločince, piráty nebo příživníky společnosti a vážím si jich, hackování je opravdu o něčem jiném.
„Peter Samson by asi těžko vysvětloval, proč se v půli noci potuloval kolem budovy 26. Některé věci nepotřebují slova. Kdybyste byli jako lidé, které Peter Samson poznal, a skamarádil se s nimi tehdy v zimě 1958-59, žádné vysvětlení byste nepotřebovali...“ – z knihy Hackeři, hrdinové počítačové revoluce, Steven Levy.
Přeruším nyní ukázku a požádám Guye L. Steela, ať vám poví o jednom opravdu dobrém a poměrně známém hacku, který se odehrál kdysi na MIT.
 MIT je zkratkou názvu Massachusettského technologického institutu Massachusetts Institute of Technology. Ten byl založen již v roce 1861 a vždy si držel vysokou úroveň technologického výzkumu, proslavil se především výzkumem kosmickým. Absolventi MIT se proslavili svými technologickými inovacemi (MIT má 63 laureátů Nobelovy ceny), ale také svým nekonvenčním přístupem ke studiu a vědě. Známé jsou žertovné elaboráty nebo právě hacking. Více na Wikipedii. |
Příběh o magii
Před několika lety jsem si prohlížel skříně, ve kterých byla v Laboratořích umělé inteligence na MIT umístěna PDP-10, a všiml jsem si malého přepínače přilepeného ke kostře jedné z nich. Byl dělaný podomácku, pravděpodobně jej přidal nějaký hacker z laboratoří (nikdo však neví kdo).
Neznámého přepínače na počítači se přirozeně nikdo, kdo neví, co přesně dělá, nebude dotýkat. Mohlo by to shodit celý systém. Popisky na tomto spínači se ale zdály úplně bezcenné. Měl dvě pozice a na jeho kovovém těle byla napsána slova „magický“ a „magičtější“. Vypínač byl v pozici „magičtější“.
Zavolal jsem jiného hackera a ukázal mu to. Ani on předtím přepínač nikdy neviděl. Když jsme jej lépe prozkoumali, zjistili jsme, že do něj vede pouze jeden drát! Druhý drát mizel někde v bludišti kabelů uvnitř počítače. Je dobře známým základním principem elektřiny, že vypínač, do kterého nevedou alespoň dva kabely, nemůže dělat vůbec nic. Tenhle byl připojen pouze na jedné straně. Z té druhé žádný drát nevedl.
Bylo nám hned jasné, že se jednalo o něčí hloupý vtip. Přesvědčeni, že je spínač takto nefunkční, přepnuli jsme jej do druhého stavu. Počítač se okamžitě zastavil. Asi si neumíte představit, jak nás to překvapilo. Přešli jsme to tehdy jako náhodu, ale i tak jsme vypínač nastavili do pozice „magičtější,“ než jsme znovu počítač spustili.
O rok později jsem příběh vyprávěl ještě jednomu hackerovi, myslím, že to byl David Moon. Začal pochybovat o mém duševním zdraví, podezříval mne z víry v nadpřirozené schopnosti toho spínače. Možná si dokonce myslel, že ho oblbuji nějakým falešným mýtem. Abych mu to dokázal, zavedl jsem ho k magickému spínači. Stále byl přilepený na kostru skříně a stále pouze s jedním zapojeným kabelem; samozřejmě v pozici „magičtější.“
Podrobně jsme vypínač prohlédli a prozkoumali jediný kabel, který z něj vedl. Ukázalo se, že byl přes kabely uvnitř počítače napojen na uzemňovací kolík. To jeho neužitečnost zdvojnásobovalo. Nejen, že byl z hlediska elektrostatiky nefunkční, ale dokonce byl připojen na místo, kde by stejně nemohl nic ovlivnit. Tak jsme jej vypnuli. A počítač se ihned zhroutil.
Šli jsme tehdy pro Richarda Greenblatta, hackera, který na MIT strávil mnoho času. Ani on si vypínače nikdy předtím nevšiml. Prohlédl jej, prohlásil, že je k ničemu, vzal velké nůžky a odstřihl ho. Znovu jsme spustili počítač a od té doby fungoval skvěle.
Hack, jak ho dnes neznáte
Ani dnes ještě stále nevíme, jak ten vypínač mohl stroj shazovat. Existuje teorie, že poblíž uzemňovacího pinu byl nějaký kritický okruh a stisknutí vypínače změnilo elektrickou kapacitu natolik, že to stačilo, aby na drátech, ve kterých běhaly pulsy s frekvencí miliontin sekund, vyvolal zmatek. Nikdy to však nebudeme vědět jistě. Vše, co o tom můžeme opravdu říci, je: „ten přepínač byl magický.“
Stále jej mám v suterénu. Možná jsem hlupák, ale nechávám ho nastavený v pozici „magičtější“.
V roce 1994 bylo nabídnuto ještě jedno vysvětlení. Všimněte si, že tělo spínače bylo kovové. Můžeme předpokládat, že zdánlivě nezapojená strana spínače byla ve skutečnosti připojena k jeho tělu (tělo bývá většinou připojeno na speciální uzemňovací výstupek, ale existují výjimky). Tělo spínače je pak spojeno s kostrou počítače, která je uzemněna. Uzemňovací pin počítače ale nemusí mít nutně stejný potenciál jako uzemněná kostra. Přepnutí spínače tedy mohlo spojit uzemnění obvodu s uzemněním kostry, což mělo za důsledek napěťový skok, který počítač resetoval. Tento rozdíl potenciálů pravděpodobně některý hacker objevil a vypínač tam zapojil jako vtip.
„...Potulovat se v labyrintu laboratoří a skladů, hledat tajemství telefonních přepínačů v sálech s přístroji, sledovat cesty kabelů a spojů v podzemních tunelech ... to bylo pro některé lidi běžné. Nepotřebovali jste zdůvodňovat, proč bez pozvání otevíráte zavřené dveře, za nimiž jste slyšeli nějaký záhadný a rovněž úchvatný zvuk. A potom, když tam nebyl nikdo, kdo by vám v tom fyzicky zabránil, se dotýkáte toho stroje, začnete přepínat spínače a všímat si, jak reaguje, pootočíte pár šroubky, uvolníte kryt, zahýbáte s některými diodami a přitáhnete pár drátů.“ – Hackeři, hrdinové počítačové revoluce, Steven Levy (viz Wikipedia).
Článek jsme vzhledem k jeho nadčasovému tématu i zpracování jen mírně doplnili a zachována je i původní diskuze.
