Čtyři tipy jak upéct pasivní Radeon HD 4850 od Gigabyte

Neberte si to tak, že má tahle pasivně chlazená karta mizerný chladič, chraň bůh. Při vhodné konfiguraci se bez  potíží dostanete obvykle i na lepší hodnoty, než dosahovalo původní aktivní chlazení. Na rozdíl od aktivního chlazení ale není pasivní chladič na tak výkonných (rozuměj žravých) kartách blbuvzdorné řešení, a tak je před jeho osazením zapotřebí dobře promyslet proudění vzduchu ve skříni.

Gigabyte je jeden z hrstky velmi odvážných výrobců, kteří se nebojí pasivního chlazení ani u výkonných karet a pouští se do něj často jako první. Nejhezčí na tom je, že se mu často i s velkým pasivním chladičem podaří dostat pod cenu většiny konkurenčních produktů osazených levným aktivním chlazením.

Nevšiml jsem si, že by jiný výrobce v takové míře používal u svých modelů pasivní chladiče. Vděčni můžeme být za už bůhví kolikátou generaci pasivních chladičů Gigabyte (podle římské čtyřky by mělo jít o čtvrtou generaci Silent Pipe, ale pasivy výrobce používal už předtím), která stačí i na karty, na něž byste jinak museli dokupovat samostatný a v případě zcela pasivního chlazení nikoliv levný chladič.

K testu 1GB GeForce GTS 250 od BFG, jejíž recenzi najdete v Computeru, který právě dnes dorazil na stánky, jsme coby vhodného konkurenta s dobrou cenou postavili pasivně chlazený Radeon HD 4850 s 1 GB paměti od Gigabyte. A jelikož Computer není nafukovací, zneužil jsem příležitosti doměřit „pár“ výsledků a podělit se s vámi o dojmy zde na Živě.

Motivací byly především rozporuplné komentáře na téma dostatečnosti chlazení v diskuzi pod produktem na Czech Computeru, který nám kartu do testu zapůjčil.

Testovaný HD 4850 je osazený chladičem s poslední generací SilentPipe, kterou Gigabyte označuje jako Multi-core cooling. Jen ve zkratce, o co jde: na heatpipe v místech, která nejsou u grafického jádra, jsou upevněné masivní měděné destičky, které akumulují teplo odváděné od grafického procesoru, čímž vytvářejí jakýsi sekundární zdroj tepla v chladnější části pasivu a napomáhají tak k jeho rovnoměrnějšímu prohřívání.

Už ze směru a tvaru žebrování je zřejmé, jak to výrobce s chlazením myslel, a co by mohlo kartě sedět nejlépe. I když občas některé změřené hodnoty odbočují od předpokladů, dá se říci, že nejlepší je zajistit intenzivní proudění vzduchu kolem bočních žeber.

Jdeme na věc

V našem případě jsme s jedním ventilátorem nemohli vyzkoušet, co by se stalo, pokud bychom výrazně přetlačili ventilátor zdroje a vzduch by foukal všemi otvory ze skříně ven, ale něco podobného stejně není u tiché sestavy vhodné.

Bioshock znamená zátěžový test na úvodní náročné scéně s plameny, Furmark je spouštěný přes soubor přejmenovaný na etqw.exe, který by měl obcházet ochranu proti zahřívání zabudovanou v profilech ovladačů ATI.

Karta byla osazená ve skříni se 750W zdrojem od Corsairu a jedním předním ventilátorem Scythe a zadním ventilátorem Akasa s otáčkami regulovanými přes panel. Přední ventilátor je na maximální otáčky o něco pomalejší. Při stejných otáčkách pak dodává o něco menší množství vzduchu kvůli prachovému filtru.

Červené hodnoty v tabulce značí, že jsme měření kvůli stále stoupající teplotě, která přelezla stovku raději přerušili. Nejde tedy o konečné hodnoty. U hodnot, které se přes stovku přehouply, ale nejsou červeně, teplota dále nerostla.

Měření při zátěži jsme zastavili vždy nejdříve po čtvrt hodině, pokud se teplota ustálila. Pokud stále stoupala, dostala karta další čtvrthodinku k dobru.

A teď už slíbené tipy k pečení.

Tip první: Sundejte bočnici

Abych se přiznal, tuhle variantu jsem v případě HD 4850 ani nezkoušel. Nebylo to ani zapotřebí, kdysi jsem už testoval úspornější GeForce 9600 GT se stejným chladičem. Ve stejné sestavě s bočnicí měla nižší teploty, než Radeon, přičemž bez bočnice dosahovala teplot 70 °C v klidu a měření při zátěži jsem velice rychle vzdal při 110 stupních. A vy na něco podobného raději ani nemyslete.

Tip druhý: Vyrovnejte tlak ve skříni

No, nedá se říci, že by ve skříni nebyl přetlak nebo podtlak. Ostatně během měření bych to asi jen tak jednoduše nemohl zajistit. Otáčky ventilátoru ve zdroji totiž nejsou konstantní a při delší zátěži se vzrůstající teplotou zdroje rostou, a přesně stejně by se musely měnit otáčky nasávacího ventilátoru. Ale blízko k normálnímu tlaku, při němž se vzduch okolo otvorů bez ventilátorů jen bezcílně převaluje, to uvnitř skříně mělo. V tabulce hledejte hodnoty, při nichž běžel přední ventilátor naplno (1 230 ot./min) a zadní se netočil.

Chcete-li jinak – máte-li ve skříni vepředu jen jednu běžnou stodvacítku na chlazení disků a ventilátor ve zdroji, můžete dát krk na to, že by Radeonu bylo pořádné horko.

Tip třetí: supertiché ventilátory

U sestavy s pasivně chlazenou grafikou se přítomnost takových ventilátorů dá předpokládat. U nás šlo sice o „obyčejnou“ Akasu a levný Scythe zpomalený na 700 ot./min, ale podobného výkonu dosahují třeba tišší modely 120mm ventilátorů Noctua.

V případě plné bočnice si karta se zpomalenými ventilátory hrábla až na doraz. Dosažené teploty nejsou červeně. Na rozdíl od červených hodnot, u nichž jsme měření vzdávali, protože teplota stále stoupala, bylo v tomto případě vidět, že se růst teploty brzy zastaví a tak jsme kartu trochu potýrali.

I když by karta v sestavě i s plnou bočnicí tento režim ventilátorů určitě nějaký čas ustála, opravdu to chce otvor v místě bočních žeber.

Tip čtvrtý: zalepte díry v bočnici

Tady už to naštěstí není tak tragické, že byste kvůli téhle grafice museli řezat plnou bočnici. Přesto je v některých konfiguracích teplota citelně vyšší a v případě jednoho pomalého přídavného větráku dosáhne na rozdíl od varianty s otvorem kritických hodnot.

A když nechcete řezat? Stačí jen vhodně nastavit ventilátory, s troškou měření a regulování otáček ventilátorů určitě najdete kompromis, při němž karta neshoří a počítač přitom zůstane tichý. Nebo prostě při hraní přidáte zadnímu větráku trochu víc šťávy.

Aby bylo přímé srovnání pohodlnější, zopakujeme si údaje zhora, ale vedle sebe dáme stav s otvorem a s plnou bočnicí.

Měření berte jako důkaz, že populární teorie o precizně směrovaném řízeném proudění vzduchu ve skříni zepředu zdola dozadu nahoru, které nesmí narušit něco tak nechutného jako přisávání dalšího vzduchu přes otvory v bočnici, jsou hodně přestřelené.

V případě řady pasivů u grafik už se s nasáváním vzduchu v prostoru pro přídavné karty počítá a žebrování je kolikrát i vystrčeno přes okraj karty tak, aby mělo k čerstvému chladícímu médiu proudícímu zvenčí co nejblíže. Gigabyte s tím dokonce počítá natolik, že mohou být rozdíly při zátěži i dvacet stupňů. Na to, že taková díra prakticky nic nestojí a vliv na hlučnost nejspíš nepostřehnete, je to zatraceně dobrý výsledek.

Abych nezapomněl, pokud by vás zajímal výkon, můžete se podívat na recenzi Radeonu HD 4770, v níž jsou výsledky měření spolu s konkurenční 1GB GeForce GTS 250 a dalšími kartami.

Za zapůjčení karty do testu děkujeme společnosti Czech Computer.
 

Článek vznikl
ve spolupráci
s časopisem Computer
a čerpá
z čísla 9/09.