Je blokování škodlivého obsahu internetu prospěšné nebo nebezpečné? To nikdo neví a názory se velmi liší. Přitom se jedná o aktuální téma, které by potřebovalo jasné řešení. Máte ho?
V uplynulém roce se několikrát otevřelo téma cenzury na internetu. Demokratický svět odsuzoval postupy v Číně, přičemž zároveň sám zaváděl služby pro blokování internetového obsahu. Z jednoho úhlu pohledu jsou sice opatření pro blokování „škodlivých“ webových stránek prospěšné, na druhou stranu skýtají velká nebezpečí.
V současné době se o cenzuře internetového obsahu mluví nejčastěji v souvislosti s Čínou. Nicméně třeba takové Thajsko zablokovalo během roku 2300 webů, které zpravidla urážely thajského krále, a různé druhy filtrování obsahu jsou v mnoha zemích světa, včetně těch s vyspělou demokracií (více zde).
Symbolem cenzury internetu se v Číně staly dvě postavičky Shenzhen Network Police
Vedle vyloženě negativní cenzury se ale objevuje i „pozitivně laděná“ – v některých evropských zemích v čele s Velkou Británií a Česko nevyjímaje, praktikují někteří poskytovatelé internetového připojení blokování přístupu ke „škodlivým“ webům. Vzorovým příkladem škodlivého obsahu je dětská pornografie. Díky blokování se k obsahu webu se nikdo nedostane (ať už náhodně nebo cíleně) a provozovatel tím přichází o návštěvníky, kvůli kterým web funguje. Jenomže velmi sporné je rozhodování, který web škodlivý je a který ne.
Vesele o smutém
Rok 2009 bude pravděpodobně pro otázku internetové cenzury klíčový. Z Velké Británie pravděpodobně vzejde návrh na vytvoření normy pro blokování škodlivého obsahu internetu a nezávisle na tom se bude rozšiřovat skupina providerů, kteří filtry nabízejí. Nebo se podaří tento trend zastavit? Zatím ani není jasné, zda je vůbec možné provozovat „prospěšnou“ cenzuru a názory na tuto problematiku jsou velmi pestré...
Do redakčního blogu jsem předevčírem napsal článek se svým pohledem na internetovou cenzuru. V diskuzi pod článkem se objevilo mnoho dalších zajímavých názorů, poznatků a skutečností k tomuto tématu, u kterých mě udivilo, že co člověk, to jiný názor. Proto jsem se rozhodl nejzajímavější příspěvky publikovat v tomto souhrnném článku.
David Polesný:
Blokování v tom „pozitivním“ smyslu na jednu stranu chápu, ale obávám se, že bude časem zneužíváno. Blacklist webových stránek nyní vytváří britská nezávislá organizace Internet Watch Foundation a podle něj se řídí již několik evropských poskytovatelů, včetně Vodafonu. Bude vždy IWF nezávislá? Ono se totiž může stát, že na provoz takové bohulibé organizace budou chtít přispívat bohaté nahrávací společnosti výměnou za to, že se na blacklistu objeví i Mininova.org, Rapidshare.com,…
Ještě větší hrozbou je politické zneužití. V demokratických státech to sice neznamená tak otřesné praktiky, jako třeba ve zmiňované Číně, ale téma internetové cenzury je nyní hojně diskutované a jako takové se samozřejmě hodí politikům. ČSSD nyní prohlásila poplatky ve zdravotnictví za zlo, které je nutné vymítit a volby vyhrála. Kdo vyhlásí za zlo „škodlivé weby na internetu“ a s heslem „ochráníme vaše děti“ bude zvolen a vybuduje velký národní firewall podobný tomu čínskému? V Británii už se k tomu schyluje a zavání to zavedením evropské normy...
Nechci proto žádný zneužitelný blacklist a každý nechť je zodpovědný sám za to, jaké webové stránky provozuje a které navštěvuje. Bohužel si nemyslím, že by zablokování několika webů nějak zabránilo zneužívání dětí a obávám se spíše opačného efektu – když lidé s pohnutkami pedofilie nenajdou uspokojení na internetu, neporozhlédnou se více po svém skutečném okolí?
Radek Hulán:
Problém je trochu jinde - v anonymitě (do značné míry) internetu. Tato anonymita způsobuje, že zamindrákovaní a ubozí jedinci se dopouštějí toho, co by se v normální společnosti neodvážili.
Řešení extremismu a “cenzury” na internetu musí začít v tom, že každé připojení k internetu bude jednoznačně identifikováno. Současná anarchie spodiny, to není internet, který je dlouhodobě udržitelný.
IPv6 a osobní certifikáty pro každého občana jako nutná podmínka přístupu na internet, to je řešení. Tedy něco jako občanský průkaz. Pokud společnost netoleruje anarchii a jiné extrémistické projevy, není důvod aby je tolerovala i na internetu.
Jednoznačná identifikace poté rovná se zodpovědnost za své schování, což dnešním pořvávajícím masám zcela chybí.
Czechian:
Omezování svobody je vždy o to nebezpečnější, čím nevinněji začíná. Dnes je to možná porno a nazi tématika, čemuž mnozí zatleskají. Zítra to ovšem může být petice proti internetové cenzuře či nesprávné nebudovatelské a protisocialistické názory. Jakmile někdo začne omezovat, nepřestane ho to bavit ve chvíli, kdy vymítí opravdu škodlivé weby. Navíc společnosti, které se cenzurovat snaží (nejen IWF), často neřeší obsah, jako spíše prvotní dojem či nadpis webu. To pak dopadá podobnými excesy, jako v Českém rozhlasu s písničkou Swastika Eyes. Opravdu chceme blokovat weby automaticky při výskytu závadných slov bez ohledu na obsah? A že podobných excesů už pár bylo.
Wesloo:
Problém spousty “cenzurobijců” je ten, že si internet představují jako izolovaný svět, kde je možné všechno a jakákoliv regulace je zločin. Každá fungující společnost se musí řídit zákony. A ty musí platit i ve světě internetu. Problém je, že internet jaksi překračuje hranice (a tedy i jurisdikce) národních států, proto je třeba široké mezinárodní spolupráce, pokud jde o boj proti jevům jako zmíněná dětská pornografie, porušování autorských práv anebo propagace hnutí vyzývajících k potlačování lidských práv a svobod.
Stránky s takovými věcmi nedostihnete, v nejhoršim se přesunou do zemí, kde si se zákony zas takovou starost nedělají. Takže sebrat takovým stránkám zákazníky/návštěvníky (tedy blokace na úrovni providerů) je podle mě v současnosti jediná opravdu účinná možnost. Problém mám ale s realizací. Není přípustné, aby to dělala nějaká organizace typu IWF, veřejností nijak nekontrolovatelná. Tak jako pouze soud může povolit udělat vám domovní prohlídku nebo otevřít dopis, tak pouze soud by měl mít možnost určit, co porušuje zákon a musí být zablokováno. Teprve pak to nebude cenzura, ale přípustné omezení práva (právo na informace) za účelem ochrany práv jiných osob (právo dítěte na ochranu před zneužíváním, autorská práva, práva menšin na ochranu před diskriminací apod.), protože neexistuje jiný orgán veřejné moci, který by disponoval takovými atributy nezávislosti a nestrannosti jako soud. Bylo by porušením elementárních základů právního státu, kdyby o tom, co je porušením zákona a co už ne, měl rozhodovat soukromý subjekt bez jakékoliv zákonné delegace.
Kamil Páral:
Ta “dětská pornografie” mi prostě pořád a pořád nedochází. Kde je sakra problém? To dostane člověk lepru, když něco takového uvidí, že se to musí za každou cenu (za tu nejvyšší - lidskou svobodu) blokovat? Každej normální člověk řekne “fuj”, okno prohlížeče zavře a danej web už nenavštíví. Proti úchylům blokování nepomůže, svoji cestu si najdou, stejně jako warezáci atd.
Tak proč se tím ty společnosti pořád ohání? Jako kdyby to byl mor. Normální člověk ví, co je v pořádku a co není, měl by tušit, jaké jsou platné zákony a co může dělat, a to úplně stačí. Žádné brutální globální omezování populace není třeba.
Ufi:
Když vidím, jak podivně fungují filtry sprostých slov na některých webech v diskuzích, jsem proti centrálnímu nastavení filtrů stránek nějakou organizací. A některé nezávislé organizace jsou dneska nezávislé už jenom podle názvu. Je lepší, aby seznam byl někde na webu a každý si to do hlídacího programu stáhnul sám a mohl si to upravit a případně doplnit, nebo chybu vyhodit.
Mozno:
Cenzúru vnímam ako neschopnosť a zlyhanie polície a súdov, ktorý prosto nie sú schopný zabrániť skutočnému fyzickému zneužívaniu detí a aktívny politik sa len snaží pred ľuďmi vyzerať ako ten čo zabráni slovenským sexuálnym deviantom behať po morave a čechách. Ale tomuto cenzúra tiež nezabráni. Nato treba zamerať aktivitu na skutočný boj a nie ja tvorbu filtrov, ale ono to tak nevidno...
Zároveň to vidím ako boj autorských organizácií, ktoré pri presadzovaní svojich plánov už môžu poukazovať na bránenie trestnej činnosti cenzúrou.
Fantomas:
Podle mě bude opět použita osvědčená salámová metoda. Krůček za krůčkem, kolečko za kolečkem, až bude celý salám najednou pryč. A to všechno ve jménu nějakého “dobra”. I v téhle diskuzi to spousta lidí podporuje. Je mi z toho smutno.
Další názory k tomuto tématu najdete zde a v diskuzi pod článkem se můžete vyjádřit také vy.
